pozadí blogu

sobota 21. února 2015

Premiérový Kuloár aneb Z virtuálního prostoru vstříc realitě

Ve čtvrtek 19.2. proběhl v prostorech Novoměstské radnice v Praze premiérový Kuloár. Myšlenkou téhle akce, kterou zaštiťovalo Storyous (velké díky!!) bylo setkat se osobně s lidmi "od jídla a pití", které člověk běžně sleduje na sociálních sítích, ale neměl zatím možnost popovídat si s nimi osobně. Vyměnit zkušenosti, inspirovat se, ochutnat skvělé jídlo, prostě užít si skvělý a nevšední večer. Jaký tedy Kuloár byl? Z sebe musím prohlásit - plný dojmů!!

Přiznám se bez mučení - nejsem zrovna typ, který by se vrhal na lidi a přirozeně a bez zábran se seznamoval. Na druhou stranu jsem už delší dobu cítila, že je načase víc propojit Nebe v puse a to, o co se tu snažím, se svou osobou. Ukrýt se za ikonku je totiž náramně pohodlné, nicméně to neřeší vůbec nic. Překonala jsem tedy stydlivost a urychleně zaplatila za dvě vstupenky, abychom se s Fotografem na tu slávu dostali. Akce totiž byla spíš komornějšího rázu, takže do oběhu šlo, pokud se nepletu, jen cca 100 vstupenek. No a pak už jsme čekali na den D (o vtipné etudě, kdy jsem psala Vojtovi Hodboďovi, že mi nedorazily elektronické lístky, abych hned po odeslání mailu zjistila, že mi je Gmail hodil do spamu, se tu radši moc rozepisovat nebudu - není nadto se příslušně zapsat ještě před začátkem akce:-)).

Naštěstí se potvrdilo to, co už jsem dlouhou dobu tušila - že kolem jídla se motají pohodáři. Atmosféra byla od začátku uvolněná a jakmile se člověk trochu zorientoval, naprosto přirozeně "zaplul". V rámci vstupenek jsme měli 6 degustací - Veltlín, Čongrády, Cup of Cake, TrueTea, Sushiqueen a Kávový klub. Od některých jsem věděla, co zhruba čekat, třeba True Tea zbožňuju dlouhodobě, o dalších jsem jen slyšela, takže bylo na co se těšit. Nakonec jsme s Fotografem nevyužili všechny degustace, ale o tom později.


Jako první jsme ochutnali naprosto famózní cappuccino od Kávového klubu. Adam Dvořák (Kávový klub/ Kafe Karlín) byl strašně fajn, vyptával se všech, odkud jsou, protože, jak říkal, nechtěl připravovat kávu anonymnímu davu. Což byl skvělý přístup a vlastně právě díky Adamovi jsem se uvolnila a začala si celou akci užívat. 
Sešli jsme se s Šárkou z blogu Tvaroh a povidla, která Nebe v puse neúnavně sleduje a příjemně probrali radosti i strasti blogování (a z některých hlášek žijeme doteď:-)). Dokonce jsme jí přemluvili, ať si dá sushi, přestože ho nemá ráda - no ale uznejte, nechat si ujít to od Báry Rektorové alias Sushiqueen by byla věčná škoda, což nakonec uznala i Šárka:-) Pominu další trapas, kdy jsem měla dojem, že mi paní, co sushi vydávala, něco říká, takže jsme na sebe poměrně nechápavě koukaly, co že se to děje (říkejte mi Bridget).

Musím upozornit na to, že jsem celou akci absolvovala naprosto střízlivá, neb jsme nakonec vynechali degustaci u Veltlínu. Tím spíš nechápu, že jsem se překonala a šla se seznámit s opodál sedící a víno a sushi vychutnávající Koko z Menu domů. Bylo z toho moc fajn popovídání, mimo jiné o tom, jak blogera "potěší", když nejmenovaný režisér vydá kuchařku s názvem, který se nápadně podobá jménu blogu, který vedete. 

True Tea. Fandím jim, jejich čaje miluju a dvě novinky, Touareg a Karkade s kardamomem mě přesvědčily o tom, že je budu milovat i dál. Mám na karkade docela velké nároky, protože když se propijete litry a litry tohohle skvělého nápoje v Káhiře, máte s čím srovnávat. Brala bych asi trochu kyselejší, než jaký byl vzorek, nicméně kombinace s kardamomem je naprosto geniální a velký palec hore.

Potom byl čas se pomalu přesunout do vedlejší místnosti, kde měli mít příspěvky už zmiňovaná Bára Rektorová, dále Daniel Kolský z Mamacoffee a tajemný host, kterým se ukázala být Anna Jablonowska-Holy, šéfredaktorka slovenského časopisu Pyré. Užila jsem si hlavně příspěvek Daniela Kolského, umí lidi strhnout a je vidět, že svojí prací žije. Navíc za kávou cestuje, což je mi vzhledem k tomu, že mě co chvíli svrbí krosna, hodně sympatické.




Vrchol večera, co se jídla týče? Určitě cupcake od Cup of Cake. Pamatuju si, že tam byly meruňky, tahini pasta a a garam masala. Jedním slovem fenomenální. Vláčný, hebký cupcake, vyvážené chutě, nic se nepřebíjelo, no prostě skutečné nebe v puse. Cukry zároveň nadopovaly mozek, takže jsem se seznámila s dalšími lidmi, dověděla se fůru zajímavých informací, načerpala inspiraci a pak už jsme byli s Fotografem tak tuzí, že jsme se vydali k domovu.



Celkové dojmy? Rozhodně povedená akce, za kterou patří organizátorům velký dík. Napříště bych brala jmenovky, asi by docela usnadnily seznamování a možná větší, vzdušnější prostory. Ale to jsou jen drobnosti. Poznala jsem inspirativní a moc fajn lidi, ochutnala věci od "srdcařů", kteří svému řemeslu/oboru rozumějí a budu se těšit na příští ročník.


úterý 10. února 2015

Jehněčí ragú s kuskusem

Snad žádný můj recept nevyvolal na Facebooku takovou odezvu, jako právě tenhle. Bohužel zpočátku ne takovou, v jakou bych doufala. Hned po vložení fotky jsem byla osočena z toho, že má jehněčí ragú s kuskusem k řecké kuchyni asi tak blízko, jako buřt ke svíčkové. A to i přesto, že jsem uvedla zdroj - řeckou kuchařku - ze kterého jsem recept čerpala. Napadlo mě tedy napsat pár slov o řecké kuchyni obecně.

Předně, Řecko je velmi členitá a rozmanitá země, takže ani kuchyně není ve všech jeho částech stejná. Samozřejmě, vychází z podobných základů, ale pokud nikoho nepřekvapí regionální kuchyně Moravy či Slezska, proč by mělo být zvláštní, liší-li se od sebe recepty na Krétě a v severním Řecku? Tak jako je to běžné všude jinde po světě, vychází i řecká regionální kuchyně z toho, jaké podnebí v té či oné části panuje, a tedy jakým plodinám se zde daří.

Ano, všichni určitě známe gyros, musaku nebo tzatziki. Je to to první, co v Řecku na jídelníčcích najdeme (a hledáme). Kolik z vás ale mělo grilovanou chobotnici? A víte, že je to nesmírně jemné, máslově chutnající maso, které má po ogrilování karamelově lahodnou kůrčičku? A co teprve kléftiko - v pergamenovém balíčku pečené maso, brambory a zelenina. Jakmile balíček rozříznete, vyhrne se na vás oblak vůně, kterou by si každý z nás přál mít koncentrovanou a ve spreji:-) Zároveň je to ale jídlo hřejivé a velmi syté, tedy na první pohled nic typicky "řeckého", co by si dal člověk v pravé poledne při třicetistupňových vedrech.

A v tom je právě zakopaný pes. V Řecku totiž žijí lidé i mimo letní sezonu. Ne, skutečně!! Jeďte se někdy podívat do Řecka třeba na jaře - lidé tam žijí a jedí. A jídla jsou přizpůsobena nejen části Řecka, ale také teplotám venku či aktuálně rostoucím plodinám. Ani u nás si nejspíš v největších mrazech nedáte zeleninový salát a zmrzlinu - prostě to v zimě moc nechutná, tělo žádá něco,co zahřeje. A stejné je to všude.

Z toho všeho tedy plyne závěr, že smícháním členitosti terénu, specifických plodin a potravin, zahraničních vlivů a všeho dalšího možného se i řecká kuchyně postupně vyprofilovala. Občas si při listování řeckými kuchařkami říkám "Počkat, tohle vařím taky a o nějakém řeckém vlivu jsem neměla ani potuchy!" Nebo "Teda, tohle je fakt jednoduchý recept, tři suroviny a hotovo?" Člověk se prostě pořád učí a já nepíšu tenhle blog, abych někomu něco kázala. Chci ukázat tu různorodost řecké a obecně i středomořské kuchyně. A jsem přístupná diskuzi, ostatně, od čeho jiného bloger bloguje? Ale blogování má být především radost, zábava, odreagování. Proto mě mrzí, když někdo útočí a kouše, protože ví, že od klávesnice může.

Nicméně, tady je recept. Základem se mu stal recept na jehněčí s kuskusem/bulgurem (obě varianty jsou zmíněné) Vefy Alexiadou. To je taková Julia Child řecké kuchyně a pro mě osobně obrovská inspirace. Jedna čtenářka mi psala, že ho tak vaří, já ho jen obohatila o dýni a mrkev, prostě proto, že se tam hodí a chutná mi to. A myslím, že Řekům by to chutnalo taky:-)

Budete potřebovat:

1 kg jehněčího plecka bez kosti (opět pomohlo OCG, respektive moje maminka, která se vzdala kusu ze svých zásob - díky, mami!!)
2 mrkve, oloupané a nakrájené na tenčí půlkolečka
1/2 máslové dýně, oloupané a nakrájené na menší kusy
olivový olej
1 sušená chilli paprička
1 menší pórek
1/4 lahve bílého vína
1 stroužek česneku, oloupaný, rozmáčknutý a pokrájený
2 konzervy loupaných rajčat
200 g kuskusu
spousta oregana
1 lžička skořice
sůl, pepř
cukr na dochucení

Maso nakrájejte na větší kostky, pórek na kolečka. Na olivovém oleji osmahněte doměkka pórek, a jakmile bude měkký, přidejte maso a chilli papričku. Nechte prudce zarestovat, osolte, opepřete a přidejte minimálně 1 a 1/2 lžíce sušeného oregana. když je maso zatažené ze všech stran, podlijte vínem, přiklopte a nechte dusit.




 Oloupejte si mrkev a nakrájejte jí na tenčí půlkolečka. Oloupejte také dýni, vydlabejte, pokud jste brali půlku, kde jsou semínka a nakrájejte na menší kousky. Oloupejte a rozmáčkněte kousek česneku. Všechno přihoďte do hrnce a zalijte vodou tak, aby byly maso i zelenina ponořené. Přilijte dvě plechovky rajčat a pokud máte loupaná rajčata vcelku, rozmačkejte je nahrubo plochou stranou vařečky o stěnu hrnce. Také přidejte lžičku skořice. Vše přikryjte poklicí a duste, dokud není maso měkké (zelenina bude v tu dobu měkká určitě, nevadí, když se trochu rozvaří, omáčku to mírně zahustí. Pokud jste měli rajčata kyselejší, je možné omáčku dosladit, ale s tím spíš opatrně. Jehněčí krásně pustí chuť a šťávu, vlákna kolagenu změknou a celá omáčka zhoustne.


Teď je čas na kuskus. Tady jsou dvě možnosti. Buď si ho uvaříte předem, tedy zalijete v míse horkou vodou, přiklopíte a necháte odstát, dokud všechnu vodu nevsákne (mělo by jí být těsně nad kuskus), nebo ho přidáte nevařený přímo do omáčky, jako jsem to udělala já. Pokud zvolíte první postup, kuskus do sebe nenatáhne tolik omáčky a výsledné jídlo bude řidší. U druhé možnosti vám nezbude vlastně žádná omáčka, kuskus do sebe natáhne tekutinu a jídlo bude spíš sypké (ale taky moc dobré:-))


Dobrou chuť!!!