pozadí blogu

neděle 21. prosince 2014

Esence Vánoc aneb biskupský chlebíček a rumové výpary

Přiznávám se bez mučení - nerada peču cukroví. Na ty malinkaté kousíčky prostě nemám dost potřebné zručnosti, takže moje vanilkové rohlíčky vypadají jako beranidla, zatímco mamka vedle šoulá ty nejkrásnější exempláře. Míra frustrace každoročně dosahuje vrcholu, když se polévají moka kolečka čokoládou a já mám umisťovat doprostřed terčíku v rychlém sledu mandle či brusinky. Myslíte, že se mi někdy podaří trefit se přesně do středu? Haha.

Co naopak naprosto zbožňuju, jsou vánoční vůně. Od krémů na ruce přes čajové směsi, jakmile je v tom pomerančová kůra, vanilka, skořice a náznak rumového aroma, nemůžu odolat. Rozhodla jsem se tedy všechny tyhle vůně a chutě spojit do něčeho velmi efektního a velmi jednoduchého. Suroviny vás vyjdou trochu dráž, ale když už jsou ty Vánoce...




Vánoční biskupský chlebíček:

Inspirovala jsem se různými recepty Nigelly Lawson, Lauren Pascale a svou láskou k čemukoli anglickému. Jakmile hotový chlebíček potřete glazurou z pomerančové marmelády a rumu, nebudete schopni ničeho jiného, než blaženého "ach".
Na rovinu musím upozornit, že peču v zásadě od oka. Pokud se tohoto přístupu bojíte, vězte, že není čeho a zažijete nesmírně uvolňující pocit. Každý z nás pozná, když je těsto tuhé jako šutr, když se v něm dělají pucky a podobně, takže chvilka ladění a budete za hvězdu:-) Jediné, kde tento postup důrazně nedoporučuji, je právě vánoční cukroví!!

Budete potřebovat:

cca 250 g hladké mouky (já to odvážila jako dvě střední síta) - prosáté
pytlík rozinek
2 vejce
2 hrnky mléka
1 hrnek cukru (díky kandovanému ovoci a finální glazuře to bude ažaž)
1 čajová lžička vanilkové pasty (pokud tuhle skvělou vychytávku nemáte, použijte semínka z 1 vanilkového lusku)
1 lžička prášku do pečiva
strouhaný kokos
nastrouhaná kůra z jednoho citronu a jednoho pomeranče
rozpuštěné máslo (půlka hrníčku máselňáčku, to asi máte doma všichni, takový ten malý smaltovaný hrníček na máslo) - ne vroucí
pořádný šplíchanec rumu - jestli zvolíte tuzemák nebo nějaký luxusní karibský, nechám zcela na vás, lze samozřejmě použít i koňak či brandy
krabička směsi kandovaného ovoce
špetka soli

Glazura:

střik rumu
dvě lžičky pomerančové marmelády

Postup je v zásadě jednoduchý. Nechte všechny suroviny chvíli stát, aby se přiblížily pokojové teplotě. Máslo si rozpusťte v máselňáčku a nechte chvilku vychladnout. Mezitím si do větší mísy přesijte přes síto mouku, přidejte prášek do pečiva, cukr a kokos a vše spolu dobře promíchejte.

Přidejte rozinky, kůru z pomeranče a citronu, kandované ovoce, vanilkovou pastu a sůl a opět dobře promíchejte. Přidejte obě vejce, mléko, rum a máslo. Másla si trochu nechte na dně, abyste měli čím vymazat formu). Spojte vše v těsto, které nebude tuhé ani tekuté, mělo by jít bez problémů promíchat silikonovou stěrkou, aniž byste se nadřeli. Někdy v tuto chvíli si začněte předehřívat troubu na 200 stupňů. Jakmile budete s výsledkem spokojeni, tzn. nikde nebude jediné suché místo a těsto bude krásně vláčné, vymažte a vysypte si formu na biskupský chlebíček a těsto do ní přemistěte.

Teď přichází nejtěžší část. Měla bych vám tady zodpovědně napsat, jak dlouho se má celá nádhera péct. Musím se ale uchýlit k alibistické frázi "pečte podle toho, jak vám peče trouba". V zásadě je nejlepší řídit se osvědčenou radou o vlhké špejli. Jakmile je špejle po zapíchnutí do nejvyššího místa chlebíčku suchá, tzn. neulpívá na ní tekuté těsto, máte hotovo. Počítejte ale s tím, že celá směs obsahuje dost ovoce, takže vlhčí tohle těsto bude vždycky, což je ostatně účel, nechceme buchtu "kejchavku". Takže by vám na špejli neměla ulpět souvislá vrstva polotekutého těsta, ale sem tam vlhčí drobek nevadí. Dobré je také řídit se tím, že když se těsto odtáhne od stěn nádoby, blíží se doba, kdy bude hotovo a přichází na řadu špejletest. Já pekla celkově na 200 stupňů 3/4 hodiny a plus přidala ještě 10 min na kůrku. Berte to ale jako orientační údaj.



Jakmile je hotovo, vytáhněte chlebíček z trouby a jemně ho kolem dokola formy objeďte nožem, aby se uvolnily případné připečeninky, které by bránily vyklopení.
Pak chlebíček opatrně otočte a vyklopte, a hned zase otočte zpátky , aby byl tou vyboulenější stranou nahoru. Propíchejte poměrně hustě celou kůrku špejlí a nechte chvilku unikat páru.

Připravte si v hrnečku glazuru - střik rumu se dvěma lžícemi pomerančové marmelády. Rozkvedlejte a mašlovačkou pěkně celý povrch potírejte, aby se chlebíček pěkně nacucal a získal lesk. Glazura se dostane do dírek po špejli a zvláční a ovoní celý výsledek.

No a teď už jen nechte trpělivě vychladnout (to bude vážně těžké!!) a dejte si chlebíček k čaji Earl Grey nebo k jakémukoli jinému:-)

Krásné Vánoce!!!!





středa 10. prosince 2014

Paštika z kuřecích jater

Vánoce se nám už kvapem blíží a všichni regulérně šílí, co dát svým blízkým pod vánoční stromeček. Přiznám se, nejsem zrovna fanoušek nakupování - dobře, přímo to nesnáším. Polovinu dárků řeším přes internet, ale tu druhou, tu sama vyrábím. A máloco je tak vděčné, jako jedlý dárek. 

Paštika je jedním z receptů, kterých jsem se dlouho bála jako čert kříže. Ani nevím proč, nicméně tuhle mi zbylo dost kuřecích jater, abych v sobě konečně našla odvahu zaexperimentovat. A byla jsem mile překvapená. Přestože jsem neměla všechny potřebné suroviny, které do paštiky obvykle patří, výsledek chutnal tak ohromně, že už pravděpodobně nikdy paštiku nekoupím. Důkazem úspěchu budiž absence fotky mého výtvoru - dala jsem paštiku do lednice chladit, ráno odešla do práce...no a po příchodu už v misce prostě nic nebylo. Jen můj drahý se potutelně olizoval a narychlo pekl další chleba, aby bylo co si namazat k snídani - máslem:-)

Variant paštik je samozřejmě nespočet, od čisté přes pikantní, tu s divokým kořením, s brusinkami... ta, kterou vám tu popíšu já, je momentálním nápadem, vycházejícím z toho, co bylo doma a co máme rádi. Fantazii se ale meze nekladou, jen nezapomeňte, že chuť jater by měla hrát prim.


Co budete potřebovat:

kuřecí játra - množství záleží čistě na tom, kolik lidí hodláte obdarovat, já měla odhadem dvě plné dlaně a stačilo to na skleničku.

1 cibule
olivový olej
pepř
1 sušená chilli paprička
střik vína - pokud chcete chuť zemitější, volte červené, pokud odlehčenější, doporučuji rosé
koření pěti vůní - seženete běžně, např. v Tescu, celkem budete potřebovat odhadem 1 a 1/2 nevrchovaté čajové lžičky
sůl
půl kostky másla na zalití paštiky plus pár plátků přímo do ní

Na olivovém oleji si osmahněte cibuli, dokud nezíská mírně karamelovou barvu. Zatímco se opéká, přidejte do oleje i rozlomenou sušenou chilli papričku, pepř a první dávku koření pěti vůní (možná se to bude zdát divné, ale budete ho potřebovat docela dost, pokud má chuť jater příjemně doplnit). Jakmile chytí cibule barvu a koření se rozvoní, přidejte játra a osmahněte je (zatím nesolte!!). Jde o to, aby se játra zatáhla, ale zůstala pružná na stisk vařečky, takže je rozhodně propékejte o hodně méně, než jste zvyklí pro konzumaci napřímo.

Teď přichází ta nejdůležitější chvilka. V okamžiku, kdy se játra zatáhly, přilijte víno - tolik, abyste játra neutopili a nemuseli je dusit zbytečně dlouho, ale aby vám mezitím, co se bude odpařovat alkohol, vznikla hustší omáčka. Nalijte tam tedy cca 1 deci. Jakmile se víno provaří a všechno na pánvi na první pohled zhoustne, je čas vypnout sporák a přemístit sebe i pánev k mixéru.

Nasypte směs do mixéru, přidejte tři plátky másla a mixujte tak dlouho, až se všechny složky propojí na konzistenci paštiky. Je na vás, zda máte raději paštiku hrubší (jako já), nebo jemnější struktury, důležité je, aby nikde nebyly velké kusy cibule, koření nebo masa. Správně byste v tuto chvíli měli jako pojivo přilévat smetanu. Já ji neměla, ale popravdě, výsledku to nijak neubralo na kráse.

Ve chvíli, kdy jste spokojeni s konzistencí i chutí (ano, SAMOZŘEJMĚ, že musíte ochutnávat:-)), přendejte paštiku do skleniček, v kterých ji chcete datovat, do kokotek, pokud ji máte v plánu sníst sami, prostě do jakékoli vhodné nádobky. Nevrstvěte ji až po okraj, protože ještě musíte celé veledílo zalít rozpuštěným máslem. Jakmile máte hotovo, zavřete či zašroubujte a dejte vychladit, aby máslo ztuhlo a udělalo na paštice jakousi pokličku. 

Nezkoušela jsem paštiku konzervovat jinak, než zalitím máslem, takže její trvanlivost vidím po otevření tak na tři dny. Nicméně věřte mi, déle stejně nepřežije:-))






pondělí 1. prosince 2014

Krkovičky s máslovými fazolemi

Přiznávám se bez mučení - přes týden jsem líná vařit. Po příchodu z práce mám náladu si tak akorát udělat hrnek čaje a chvíli koukat z okna a ne se hned vrhat k plotně - asi to znáte taky, co si budeme povídat. Naučila jsem se proto mít v mrazáku a spíži potraviny, ze kterých během několika málo chvil vykouzlím skvělou večeři s minimem úsilí.




Dneska půjdeme až na dřeň - nebudu vám totiž zastírat, že plátky krkovičky, o které dnes půjde, jsem osmažila na doma vyškvařeném sádle. S nástupem blížící se zimy mě totiž popadají ryze zemité chutě - a pokud toho sádla nejíte týdně bůhvíkolik, jedno smažení vás nezabije, ani nezničí vaši pracně vydřenou linii:-)

Nejdřív ale pár slov k příloze. Jestli jsem něco na svých cestách po Řecku milovala ze všeho nejvíc, byly to právě máslové fazole, řecky gigantes. Řekové z nich připravují naprosto skvělý salát s tuňákem a ledovým salátem, ale i úprava zatepla jim prospívá. Vynikne totiž jejich krémová, skutečně máslová chuť.

Budete potřebovat:

2 plátky krkovičky (nebo kolik jich sníte:-))
dvě plechovky máslových fazolí (měla jsem je z Tesca a tam jsou ty plechovky opravdu malé, takže zase záleží na balení a vaší chuti - garantuju vám ale, že nezbydou)
sádlo (rozhodně preferujte domácí!!!)
olivový olej
plechovka pokrájených rajčat
sůl, pepř
1/2 polévkové lžíce kari (ne vrchovaté)
chilli podle chuti

Rozpalte v pánvi dostatečně silnou vrstvu sádla, aby se krkovičky nesmažily na suchu. Každý plátek osolte a opepřete a vložte do rozpálené pánve. Důkladně prosmažte.
Mezitím, co se plátky smaží, máte dost času na přílohu. Do kastrůlku cákněte trochu olivového oleje, vsypte slité fazole, osolte, opepřete a chvilku restujte. Potom přilijte drcená rajčata, vsypte kari a chilli a nechtě tekutinu odpařit tak, aby vám vznikla hustší omáčka.
Naservírujte maso, přidejte fazole a podávejte s chlebem. Ano, to je opravdu VŠE:-)




čtvrtek 27. listopadu 2014

Pomalu dušené kuřecí paličky s dýní a cizrnou v kořeněné rajské omáčce

Já vím, že je to tu poslední dobou samé kuře, ale slibuju vám, že se na mě nebudete zlobit. Naopak, kdybych se s vámi o tohle jídlo nepodělila, rovnalo by se to skoro kacířství. 
Dostala jsem od svého nejhodnějšího muže nádherný litinový hrnec, no a ten si o pomalu dušená masa v omáčce přímo říká. Vždycky se mi líbily filmy, kde hlavní hrdinka odkryje těžkou pokličku a slastně nasaje vonné výpary, které se vyhrnou z hrnce. Byť televize nepřenáší vůně, přísahám vám, že jsem nezřídka ucítila závan skořice, pepře, masa...




Navíc jsem byla zvědavá na svůj nedávný objev - dýni na vaření. Asi si teď klepete na čelo, co že jiného byste měli s dýní dělat, ale prostě ji pod tímhle názvem dostanete v supermarketu. Holky z Herbáře ji plnili mletým masem, sýrem a zapékaly, což musí být taky skvělé, ale u mě zahustila celé jídlo, takže odpadla jakákoli mouka nebo jíška.

Budete potřebovat:

1 balení kuřecích horních stehen
1 plechovka sekaných rajčat
1 balení rajské passaty
1 plechovka cizrny
1/2 litru kuřecího nebo zeleninového vývaru
1 dýně na vaření nebo jakákoli menší dýně
střik vína (nemusí být)
olivový olej
2 bobkové listy
sůl, pepř
sušený česnek
1 sušená chilli paprička

V těžším hrnci rozpalte dvě lžíce olivového oleje a zprudka na něm osmahněte kuřecí kousky, nejprve kůží dolů, aby se udělala krásná kůrka a maso se zatáhlo. Poprvé taky maso mírně opepřete a nasolte, přidejte i půl lžičky sušeného česneku (možná i méně, je hodně koncentrovaný a vždycky můžete přidat). Jakmile je maso ze všech stran zatažené, přilijte k němu plechovku rajčat, passatu, vývar a střik vína. Přidejte dva bobkové listy, přiklopte poklici a nechte zvolna dusit.

Teď máte dostatek času si připravit dýni. Některé jsou tvrdé jako kámen a jakmile do nich zaseknete nůž, tak se vám může stát, že si budete připadat jako v legendě o Excaliburu - vytáhne ho jen ten vyvolený:-) Nicméně "dýně na vaření" má velikost tak akorát, aby šla pohodlně rozpůlit, vydlabat i oloupat. Oloupanou ji pokrájejte na větší kusy, které se hned nerozvaří a přidejte je ke kuřeti. Teď je chvíle také na plechovku cizrny, sceďte ji a přidejte do hrnce. Opět přiklopte a duste do změknutí dýně. Jakmile je měkká tak, že bez problémů povolí pod vidličkou a maso je křehounké, přichází čas pro tyčový mixér.

Vylovte oba bobkové listy a shrňte v hrnci maso na stranu. Rozmixujte co nejvíc dýně i cizrny, ale ne všechnu, aby bylo i do čeho kousnout. Jakmile se cca polovina hrnce zahustí, přestaňte mixovat a znovu vše promíchejte - tím se vám řidší část plus kuře promíchá s hustou rozmixovanou částí. Ještě chvilku povařte, dosolte a dopepřete podle chuti, a je hotovo. Omáčka je krásně hustá, pikantní po chilli a víně a s kuřetem je to dokonalá kombinace!!
Podávejte s rýží nebo s čerstvým chlebem, kterým vytřete i dno hrnce:-)















neděle 16. listopadu 2014

Mamčino pečené kuře aneb Oslava podzimní kuchyně

Ať jsme přes týden sebevíc kosmopolitní, dospělí a samostatní, ať jíme raw, vegan, asijskou kuchyni či jakoukoli jinou, jakmile dojde na návštěvu u rodičů a na talíři zavoní něco tak prostě báječného, jako je pečené kuře, jsme zase rádi na chvíli malí a spokojení. Naprosto upřímně přiznávám, že v poslední době se ráda vracím k osvědčeným receptům, které se v naší rodině dědí z generace na generaci. Někdo může sice namítat, že česká kuchyně je těžká a člověka "odbourá". Kdy si ale dopřát všechny ty úžasné, zemité a nesmírně uklidňující vůně a chutě, než na podzim a v zimě? 



Dnešní recept je spíš taková oslava kuchyně mé maminky. Dneska jsem totiž měla k obědu její fenomenální pečené kuře s podzimní přílohou, kterou tvoří pečené brambory, mrkev a dýně. Jen je mi líto, že blog nemůže přenášet i vůně. Protože tohle je koncentrovaná dávka podzimu, blaha a hřejivého pocitu na talíři.

Co budete potřebovat:

1 celé kuře - my měli neskutečně obrovské z OCG - mělo asi 2,5 kg!!
olivový olej
máslo
sůl, pepř
brambory (oloupané, pokrájené na klínky)
máslová dýně (oloupaná, vydlabaná, nakrájená na klínky)
mrkve (oloupané, pokrájené na větší kusy)
pár snítek rozmarýnu a tymiánu
šalotky dle chuti
1 větší palice česneku, přepůlená

Kuře omyjte a osušte. Dovnitř do něj dejte trochu másla, lahodně se při pečení rozteče a natáhne se do masa.  Dalším máslem potřete kůži celého kuřete, abyste si zajistili fantastickou a křupavou krustičku. Kuře osolte a opepřete, pekáč, do kterého drůbež usadíte, trochu ošplíchejte olivovým olejem a dejte péct na necelých 200 stupňů.
Nyní máte dvě možnosti. Buď můžete, jako my, dát kuře na jeden rošt trouby a plech se zeleninou na druhý. V tom případě si plech opět trochu omastěte oliváčem, poklaďte zeleninu, snítky rozmarýnu a tymiánu, palici česneku překrojenou napůl, mírně vše podlijte vodou a dejte péct. Pokud tohle v troubě udělat nemůžete, nechte kuře péct, až je téměř měkké a na poslední cca půlhodinu přiházejte okolo kuřete zeleninu, bylinky a česnek. Výhodou možnosti číslo dvě je, že zelenina do sebe natáhne všechny vůně a chutě kuřete. Výhoda postupu číslo jedna - zelenina je skvěle zkaramelizovaná a křupavá - po přelití sosem na talíři zkrátka fenomenální.

A to je vše. Není na tom nic složitého, ale efekt je tak báječný, že se k podobně hřejivému nedělnímu obědu budete vracet celý podzim. Věřte mi!!

Přeju vám pohodové chvíle s rodinu, nejen nad dobrým jídlem:-)

sobota 1. listopadu 2014

Pesto s vlašskými ořechy a ajvarem

To bylo totiž tak. Měla jsem v kuchyni jen tyčový ponorný mixér. Žádné roboty, uzavíratelné mixéry, foodprocesory a jiná udělátka. Jen ten tyčák. Jenže, přiznejme si to popravdě, s tímhle vybavením se moc experimentovat nedá - a já experimentuju ráda. Určitě tedy chápete moje nadšení, když jsem od své skvělé rodiny dostala o víkendu celou sestavu, díky které už pro mě není problém udělat třeba pesto. 

Kdysi jsem si pod pojmem pesto představila jen to bazalkové, z omylu mě ale hodně rychle vyvedlo sledování pořadů Davida Rocca. Ten mi ukázal neskutečné množství variant, mezi kterými mě nejvíc zaujala pesta s přidáním i jiných ořechů, než jen piniových. A protože mám aktuálně vyloupané vlašské ořechy a v lednici se mi bál zbytek ajvaru, rozhodla jsem se tuhle kombinaci vyzkoušet.
Pokud nemáte s ajvarem žádné zkušenosti - tahle zeleninová dobrota, označovaná jako "srbský zeleninový kaviár" - bývá směs paprik, lilku, česneku a feferonek. Je to krajně univerzální věc a dělám z ní třeba výbornou domácí budapešťskou pomazánku, po jejímž ochutnání už po té kupované nikdy nesáhnete. Ale zpátky k pestu. V receptu uvádím jen suroviny, bez přesných měr, protože ho osobně dělám naprosto od oka a záleží samozřejmě i na počtu strávníků, případně na tom, jak máte rádi těstoviny obalené touhle pochoutkou.

Budete potřebovat:

ajvar (já dala dvě polévkové lžíce)
vyloupaná jádra vlašských ořechů (prostě několik hrstí)
extra panenský olivový olej
česnek - tady jediné doporučení, vykoupené vlastní zkušeností. Použila jsem český paličák - pokud ho použijete taky, začněte u jednoho stroužku a případně přidávejte, já tam hodila rovnou dva a pozvánku na Drákulův hrad už rozhodně nedostanu:-)
sůl, pepř
citronová šťáva podle chuti

Všechny přísady rozmixujte na pastu. Pamatujte při přidávání olivového oleje na to, že ořechy taky pustí nějaký vlastní olej, přidávejte ho tedy spíš postupně, aby vám vyhovovala konzistence. Co se citronu týče, já mám všechno ráda trochu kyselejší, ale vylaďte si pesto podle vlastní chuti. Pokud dáte víc česneku, jako já, snese pesto poměrně dost citronu bez toho, aby se chutě nějak tloukly.
Ano, tohle pesto neobsahuje žádný sýr, jednoduše proto, že jsem žádný použitelný neměla. Nicméně pokud zkusíte přidat třeba parmazán, určitě mi napište, jak to dopadlo.
Tahle verze je nicméně i tak neskutečně dobrá, tak dobrá, že by jí člověk nejraději dával i na zmrzlinu:-) Stačí už jen uvařit těstoviny, obalit je v pestu a nalít si skleničku dobrého vína.




neděle 26. října 2014

Bleskové jehněčí kuličky

Dneska mám pro vás tak rychlý recept, že se tomu skoro vůbec stydím recept říkat. Nicméně ne vždycky je nálada a čas na zdlouhavé vyvařování, což ale na druhou stranu neznamená, že byste se měli šidit. Jen je nutné vědět, co mít pro takové dny v mrazáku či ledničce.

Takže jehněčí kuličky. Jehněčí maso je skoro moje nejoblíbenější, je šťavnaté, lehce upravitelné, prostě lahoda. Samozřejmě někomu může vadit specifická chuť, ale jakmile si jehněčí jednou zamilujete, jste v tom až po uši na celý život.

Do určité doby (rozuměj, za zelených časů mého foodie působení) jsem netušila, kde sehnat v kteroukoli roční dobu dobré jehněčí. Změna nastala, když jsem si jednou u pana Cuketky přečetla magickou zkratku OCG. Od té doby, co tuhle firmu znám, se mi obzory rozšířily asi jako po notné dávce kulinárního LSD. Běžně od nich odebírám mleté jehněčí, které naprosto nemá konkurenci, ale nedávno mě zaujaly jejich jehněčí burgery. Samozřejmě můžete tohle skvěle ochucené maso použít na klasické hamburgery, ale já celou dávku využila na naprosto fenomenální kuličky.

Za předpokladu, že byste si chtěli kuličky dělat od základu sami, budete kromě neochuceného mletého jehněčího potřebovat také v mléku namočený toastový chleba,vejce, česnek, oregano, mletou papriku, trochu chilli, pepř a sůl. To je taková univerzální směs, určitě ale můžete experimentovat, třeba s fenyklovým semínkem. Varianta z OCG vám ale podobnou práci ušetří. Vezmete celé balení po pěti a jednotlivé masové bochánky roztrháte a uválíte z nich malé kuličky. Ty vysázejte pěkně jednu po druhé na plech, mírně pocákaný olivovým olejem a dejte do trouby péct.Počítejte s tím, že maso se poměrně dost vypeče a kulička sice bude uvnitř šťavnatá, ale bude mít křupavou a lákavou krustu. Jako přílohu jsem zvolila klasickou bramborovou kaši a kyselou okurku, ale pokud se chcete držet řeckéh proudu, tak pita a domácí tzatziki to jistí:-)

Kali orexi!!


neděle 19. října 2014

Taštičky plněné zeleninou a fetou

Dnešní recept je skutečná rychlovka, navíc krajně ekonomická. Jedinou dražší surovinou je feta, která ale dodá výsledku takový švih, že by byla škoda jí nahrazovat. Spojení listového těsta, rozdušené zeleniny, fety a bylinek je naprosto neodolatelné, ať teplé či studené. A až budou vaši přátelé obdivně vzdychat, a vzhledem připomínat spíš sysly, nemusíte jim vykládat, že jste měli za chvilku hotovo. Na večírky či pro pohodové podzimní večery se sklenkou vína...co dodat:-)




Suroviny:

1 listové těsto
1 balíček sýru feta
rozdušená zelenina - já měla směs cibule a česneku, osmahnutých na olivovém oleji, papriky, rajčata a cuketu, výborný by byl určitě i lilek - množství nechám na vás, směs se dá zavařovat i mrazit, takže je možné si vytvořit zásoby.
1 vejce, celé plus jedno na potírání
čerstvý nebo sušený tymián - podle chuti
pepř
špetka soli - opatrně, feta je slaná dost

Budu předpokládat, že zeleninu už máte rozdušenou. Určitě se vám zdá dost řídká na to, abyste ji mohli někam plnit, ale nebojte. Děrovanou sběračkou odeberte část směsi do misky, čímž eliminujete přebytečnou tekutinu. Přidejte nadrobenou fetu, jedno vejce, tymián, sůl a pepř a dobře promíchejte. Rozválejte si na pomoučněném válu těsto a rádýlkem ho rozdělte na čtverce o velikosti vašich zamýšlených taštiček. doprostřed každého čtverce dejte lžičku směsi, okraje taštičky potřete rozkvedlaným vejcem a přehněte tak, aby vám vznikl trojúhelník. Okraje dobře přimáčkněte.
Taštičky vyskládejte na plech vyložený pečícím papírem, vršky taštiček potřete rozkvedlaným vejcem a dejte péct na 250 stupňů na cca 10-13 minut, nebo dokud nebudou zlatavé a křupavé.
Podávejte s vychlazeným bílým vínem.





Kali orexi!! Dobrou chuť!!

sobota 13. září 2014

Cizrna po indicku

Popravdě právě dost frčím na cizrně. Ještě před nedávnem jsem ji měla spojenou především s výborným a návykovým hummusem v Káhiře. Jedla jsem ho tam ke všemu a následně měla, řekněme, jisté potíže, protože moje tělo nebylo zvyklé na sezamový olej:-)
Poslední dobou jsem ale tak trochu propadla indické kuchyni. A jakkoli nemám ambice předělávat Nebe na indický foodblog, nemůžu se s vámi nepodělit o jednoduchý a poměrně rychlý recept. Přijdete z práce, necháte povařit pár surovin a do půl hodiny nesete na stůl. 



Odvážně říkám tomuhle receptu Cizrna po indicku, ale to "po indicku" tam dělá zejména kari a kmín. Po přidání všech potřebných surovin nicméně vznikne omáčka, ne nepodobná těm, které máte šanci ochutnat u jídel typu máslové kuře. (Kdo si chce moc pěkně počíst a zároveň uvařit nějakou tu indickou dobrotu, třeba právě máslové kuře, doporučuju nedávno vyšlou knihu Mango, láska a kari.) Na druhou stranu, přidání sušených meruněk to hází spíš do Maroka, tak si vyberte:-)

Suroviny (pro 2 hladové nebo 3 středně hladové strávníky):

2 plechovky konzervované cizrny, slité
1 větší paprika, nakrájená na kostičky
250 ml rajské passaty
kousek kvalitní šunky (samozřejmě by šlo přidat i jakékoli jiné maso, např. pokud vám zbyde kus pečeného kuřete atd. Množství masa nechám na vás, lze samozřejmě i úplně vynechat.)
1 a 1/2 polévkové nevrchovaté lžíce kari
pepř, sůl, kmín
střik rybí omáčky
limeta či citron na zakapání
olivový olej, máslo
chilli (nemusí být)
hrst sušených meruněk
voda na podlití

Na troše olivového oleje osmahněte kostičky papriky a pokrájenou šunku či maso, dokud nebude maso pěkně zlatavé a paprika trochu nezměkne. V půlce restování přisypte kmín a nechte rozvonět. Následně přisypte obě plechovky slité cizrny, chvíli opékejte vše bez podlití. Stříkněte trochu rybí omáčky, zasypte kari, přidejte passatu, zamíchejte a nechte vše spojit a probublat. Zatímco směs mírně probublává, nakrájejte na malé kousky hrst sušených meruněk. Je mi jasné, že v tuhle chvíli půlka z vás klikla zpátky na Facebook a druhá se ošklíbá a čte dál, ale věřte mi, přidání meruněk odpíchne tohle jídlo o žebříček výš na stupnici blaha.
Meruňky přidejte ke směsi a nyní vše podlijte větší sklenicí vody a vařte, dokud cizrna nezměkne tak, aby nekladla na skus odpor. Přidejte také šťávu z citronu či limetky podle chuti (já mám ráda celé jídlo trochu kyselejší). jestli jste koupili passatu, kterou je třeba dosladit, přidejte nyní i lžičku cukru. Možná se to zdá divné, ke kyselé passatě ještě kyselý citron, když to budete sladit, ale všechno se spojí v neodolatelnou chuť. Jakmile je cizrna měkká a meruňky do sebe nacucaly všechny ty skvělé chutě, je čas na doladění - kdo chce jídlo pálivé, přisype chilli, ale hlavně dejte do celého jídla větší kousek másla - zahustí a zjemní celou omáčku. Dosolte, dopepřete a neste na stůl. Doporučuju podávat buď s přímo s chlebem naan, nebo s čerstvým kváskovým.


neděle 3. srpna 2014

Olivové oleje, díl 1. - Řecko

Dlouho jsem nevěděla, jak vám dnešní téma co nejlépe přiblížit. Chodila jsem kolem horké olivové kaše dlouho a po špičkách. Nedávná vášnivá debata o tom, na co je který olivový olej dobrý a po kterém vlastně v obchodě sáhnout mě však utvrdila v tom, že je čas. Čas podívat se tomuhle tekutému zázraku na zoubek. 
Asi vás příliš nepřekvapí, že začnu oleji řecké provenience. Téma je totiž tak obsáhlé, že snažit se sem vecpat i oleje italské a španělské by bylo jednoznačně na škodu. Ale nebojte, dočkáte se:-).



Drtivá většina otázek, se kterými jsem se ohledně využití olivových olejů setkala a na které se pokusím odpovědět, se nesla zhruba v tomto duchu:
1) "Nevím, na co je který olej dobrý."
                                                               
2) "Můžu na extra panenském olivovém oleji smažit?"
                                                               
3) "Jak je to s aciditou (kyselostí) olivových olejů?"
                                                               
4) "Po jaké značce sáhnout?"

Abych na tohle všechno mohla odpovědět, musím začít úplně od začátku. A to znamená, ostatně jako tradičně (co byste od historika chtěli) zabrousit do historie.
V Řecku hrál olivový olej důležitou roli odnepaměti. Krásnou ukázkou, jak se dostal i do mytologie je mýtus o založení města Athén. To bylo totiž tak. Bohové Athéna a Poseidon se přeli, po kom že se bude nové město (rozuměj, budoucí Athény) jmenovat. Nakonec bylo ustanoveno, že patronem města se stane ten z těchto dvou bohů, který dá lidem v něm užitečnější dar. Poseidon jako bůh moře dvakrát neotálel. Udeřil svým trojzubcem do skály a z té vytryskl mocný pramen křišťálově chladné vody. Počáteční nadšení obyvatel však rychle zchladilo poznání, že voda je slaná, tudíž takříkajíc k ničemu. Athéna na to šla mazaněji a nabídla jako svůj dar olivovník. A protože se město jmenuje Athény, je jasné, komu obyvatelé patronát přisoudili. Zajímavé je, že v homérských eposech není olivový olej zmiňovaný jako pochutina, ale používá se pro kosmetické a náboženské účely (jako obětina bohům).

Olivy se sbírají od října do prosince a se sběrem se začíná ještě v době, kdy olivy nejsou zcela zralé. Tady asi způsobím malý šok všem, kteří si mysleli, že zelené a tmavé olivy jsou dva různé druhy - nejsou. Je to pořád ta samá oliva, jen v různých stádiích své zralosti. Jak takový sběr vypadá se můžete podívat třeba tady:



Olivové oleje se dělí na následující skupiny:
1) Panenské oleje, tedy ty, které jsou lisované zastudena, kdy teplota nepřesáhne 50 stupňů Celsia.
2) Rafinované oleje - ty jsou lisované za vysokých teplot a pod velkým tlakem.
3) Směsné oleje.

Nejkvalitnější a také nejdražší jsou pochopitelně panenské oleje. Ty se dále dělí na extra panenské, panenské a obyčejné panenské oleje. A tady se dostáváme k jednomu z nejdůležitějších faktorů kvality olivového oleje, ke kyselosti, neboli aciditě. Vzpomínám si, jak mi na Krétě prodavač na trhu zapáleně vysvětloval, že Řek by nikdy nevzal do pusy olej, který má aciditu vyšší, než 0,1%. To znamená, že Řekové jsou nacucaní tím nejkvalitnějším olejem, jaký se vůbec dá sehnat. Na Krétě tomu věřím - tenhle ostrov je pověstný dlouhověkostí svých obyvatel, která je přisuzována obrovské míře konzumace olivového oleje s nálepkou "Extra virgin". Kréťané velmi málo používají máslo, takže není nic neobvyklého, že si při snídani namáčí chleba v olivovém oleji. Zkoušela jsem to a popravdě, musíte si na to zvyknout, ale jakmile váš jazyk začne rozlišovat jednotlivé květinové a ovocné podtóny, vychutnáte si každé sousto. Nebudu vám ale zapírat, že když chleba a olivový olej doplníte fetou a rajčaty, bude to ještě lepší:-)
Ale zpátky k aciditě. Extra panenský olivový olej (exoretikó parthenó eleólado) nesmí mít vyšší aciditu než 0,8% na 100 gramů. Praxe je ovšem taková, že byste měli hledat v této kategorii olej s maximální aciditou do 0,5%. Tenhle údaj najdete na každé lahvi, většinou hned pod značkou a druhem oleje. Extra panenské oleje jsou ty z prvního výlisu, kdy z oliv prýští to nejlepší, co má.
Panenský olivový olej se dělí na několik podtypů. Eklektó parthéno eleólado, který často najdete v obchodech jako fine virgin olive oil je olej lisovaný zastudena z druhého výlisu. Hodí se zejména na pečení a smažení. Maximální acidita nesmí přesáhnout 1,5, resp.2% na 100 gramů. Druhým podtypem je imi-fino parthéno eleólado, anglicky semi-fine virgin olive oil a nakonec kinó parthéno eleólado, čili běžný olivový olej.
Otázka o které se vedou nekonečné debaty zní - Dá se na extra panenském olivovém oleji smažit? Odpověď - dá, ale je to škoda. Tento olej by neměl dosáhnout teploty vyšší, než 170 stupňů Celsia, jinak se v něm ničí hodnotné látky. Je ale zároveň pravda, že na něm občas dělám třeba topinky nebo maso, které chci mít krásně dozlatova osmažené, protože to je přesně to, co extra panenský olej dokáže - vytvoří skvělou kůrku na čemkoli. Extra panenský olivový olej je prostě nejlepší zastudena, do salátů, na tzatziki...

Dál tady máme rafinovaný olej. Rozlišujeme čistě rafinovaný olej, který se získává rafinování panenského olivového oleje, u něhož acidita nepřesáhla 0,5% a rafinovaný olej z pokrutin, který se rafinuje přímo z olivových pokrutin, a kde acidita také nepřesáhne 0,5%. Co jsou vlastně pokrutiny? To je to, co zbude, když se vylisuje oliva. Pro další výlis se už musí použít chemicko-technologické procesy, aby se z olivového "odpadu", tedy pokrutin, dostala další várka oleje.

A nakonec jsou směsi. Ty se dělí na olivové oleje, kdy se dohromady míchá panenský a rafinovaný olej a acidita nepřesáhne 1,5% a na olivové oleje z pokrutin, kde se mísí panenský olivový olej s rafinovaným olejem z pokrutin a acidita opět nepřesáhne 1,5%. Budu asi znít jako olivový snob, ale tyhle oleje jsou pod mojí rozlišovací schopnost a dobrovolně bych si je asi nekoupila. Doma vlastně nemám horší olej, než fine virgin olive oil. Tak nějak si říkám, že když už mám dát ty peníze, tak ať je to za co nejkvalitnější olej.

Jestli s olivovými oleji teprve začínáte a chcete pochopit rozdíly v aciditě, textuře a chuti, doporučuju zaměřit se na značku Minerva. Jednoznačně sázka na jistotu. V Řecku automaticky sahám pro jejich "Ceresu" na smažení, což je v podstatě jen ztužený olivový olej a takové topinky jsou na něm naprosto fantastické, s výbornou olivovou chutí. (O tom, jak jsme s mužem poprvé netušili, že se nejedná o máslo s příměsí olivového oleje a vesele jsme si "Ceres" mazali na chleba až jindy:-)). Když se přidržím olejů jako takových, z celé produkce značky bych asi vyzdvihla dva. Za prvé Kalamata extra panenský olej, vyráběný ze stejnojmenných oliv. Tyhle tmavé a masité olivy jsou snad tím nejlepším, na co můžete v Řecku narazit, ať si je dáte samotné, nebo právě ve formě oleje. Také ten je hustý, krásně voní a jeho výrazná chuť skvěle doplní sýry nebo zeleninu typu lilku, cokoli, co má zemitější chuť. Naložila jsem do něj do sklenice fetu a papriky, nechala týden rozležet v lednici a byla to láska na první sousto. Olej nese označení P.D.O., tedy chráněné označení původu.
Na zeleninové saláty jako takové je favoritem číslo jedna organický extra panenský olivový olej. Lehounký, světle zelený olej se svěží, trávovou chutí, která perfektně vyzdvihne ingredience na selský, čili choriatiki salát - tedy okurku, papriku, rajčata a cibuli. Navíc bio kvalita zaručuje, že si na salát lijete to nejlepší, co vám olivové oleje mohou nabídnout.
Mě osobně Minerva baví ještě z jednoho důvodu - a tím je různorodost balení olejů. Ať už dáváte přednost plechovce, šroubovací plechovce nebo skleněné lahvi, malému či velkému balení, najdete tu všechno. Mají to jednoduše vymakané. Navíc na Facebooku neustále přidávají fotky řeckého jídla, řeckých pláží, řeckého...no prostě všeho. Tomu se říká cílená provokace:-)







Jakmile se proolejujete (řekněte desetkrát:-)) k tomu, že jste ochotní zkoušet jednotlivé nuance chutí, začnete se určitě rozhlížet po olejích, které jsou typické pro jednotlivé řecké regiony. A dříve nebo později narazíte na to, že, jak už jsem naznačila výš, naprostou královnou co se olivových olejů týče je Kréta. O jednotlivých značkách a o tom, jak olej využít v kuchyni ale zase příště...

(Děkuji značce Minerva za laskavé poskytnutí olejů na vyfocení.)

čtvrtek 19. června 2014

Řecký jogurt

K dnešnímu příspěvku mě přivedl článek 16 Food Reasons Greeks are better at Life, který někteří z vás viděli na mém Facebooku. Jeden z bodů se věnoval řeckému jogurtu, a o něm bude dnes řeč. Svůj samostatný zápis si totiž tenhle vpravdě národní poklad určitě zaslouží.

Kdo, podobně jako já, často bloudí mezi regály v supermarketu v marné snaze najít ideální, hustý a chutný jogurt, skončí dříve či později právě u toho řeckého. Ano, dá se říct, že z českých zástupců neprohloupíte například Chocní, ale co si budeme povídat, na smetanově hebký jogurt s medem nebo na nezapomenutelné tzatziki se vyplatí investovat do pravého řeckého jogurtu. V Praze je k sehnání např. v Olympii, na dmhermes.cz. V některých uvědomělejších řetězcích, kupříkladu v Bille, lze pod značkou Elinas koupit tzv. jogurt řeckého typu, něco jako "snažíme se, úplně ono to není, ale Activie právě zezelenala závistí, jaký jsme pěkný jogurt". Jogurty řeckého typu jsou z osobní zkušenosti řidší a nakyslejší, než originál, ale rozhodně pro ně můžete s čistým svědomím sáhnout a pochutnáte si. Od Elinasu doporučuju zejména variantu s ostružinami.





Kdo z vás někdy zavítal v Řecku do potravin, určitě zažil u chladících regálů chvilkový pocit paniky a naprostého zmaru. Záplava tučných, light, bílých, ochucených, malých a velkých jogurtů je totiž ohromující a nepřeberná. Neohrnujte nos ani nad zmíněnou light verzí, rozdíl v chuti v zásadě poznáte až od extra light jogurtu, a i ten bude stokrát lepší, než polovina jogurtů u nás. Než se ale dostanu k samotné nabídce, trochu vás co? Ano, vzdělám:-)

Základem dobrého řeckého jogurtu je pochopitelně mléko. Pověst nejchutnějšího a pro výrobu jogurtu nejvíce ceněného mléka má to z Épeiru. Když se smísí s jogurtovými kulturami, musí se celá směs nechat 12 hodin stát při konstantní teplotě. Ačkoli se dá jogurt běžně koupit, není výjimkou, že si řecké rodiny dělají vlastní. Po převaření nechají mléko zcela vychladnout, následně ho naočkují jogurtovou kulturou a směs drží v teple.
Paradoxně ještě donedávna dováželo Řecko mléko ve velkém z Holandska, ale řecká vláda začala významně podporovat lokální zemědělce, díky čemuž se dovoz zahraničního mléka výrazně omezil. Kvalitu řeckého mléka zajišťuje především snaha mít pastviny v horách, kde je čistá voda a množství bylin, které dávají mléku jeho nezaměnitelnou chuť.

Při nákupu jogurtů narazíte nejčastěji na značky Koleos, Dodoni a Total. Přesně v tomhle pořadí je taky preferuju. Koleos mi co do chuti přijde nejplnější, na povrchu má tenkou vrstvičku smetany. Hustý jogurt, který postrádá syrovátku, takže třeba na tzatziki ho nemusíte dát okapat do utěrky. Dodoni je taky sázka na jistotu, mám od téhle značky moc ráda fetu a jogurty nijak nezaostávají. Total je pro mě chuťově i texturou nejslabší, vždycky se mi zdá, že na jazyku trochu "drhne" a ani chuťově jsem u něj nenašla tak hebkou strukturu, jakou bych si představovala. Nicméně je pravda že pokud ho vychlazený doplníte pokrájeným ovocem a zakápnete medem, v horkých letních dnech vám určitě prokáže dobrou službu.

Pomalu se dostávám k využití řeckého jogurtu v kuchyni. Milovníci česneku a okurek, do pozoru!! Byl by hřích nespojit tyhle ingredience s hebkou texturou jogurtu a sytostí olivového oleje. Tzatziki jsou prostě základ. Stačí 500 g  vykapaného jogurtu, jedna nahrubo nastrouhaná okurka, ze které vymačkáte vodu, prolisovaný česnek podle chuti, pepř, sůl, bylinky. Tradičně se používá kopr, ale mnohokrát jsem v Řecku zažila verzi bez bylinek, jen s olivou navrchu, pokapanou olivovým olejem. Ten si k tzatzikům dejte určitě, bez extra panenského oliváče to zkrátka není ono. Hotové tzatziki dejte vychladit (olejem je zalévejte až potom!!) a pak už jen vychutnávejte s bílým vínem a bagetkou. Hodí se skvěle také jako příloha ke grilovanému masu, místo kečupu a dalších prefabrikovaných omáček.

Pokud preferujte sladké, doporučuju smíchat jogurt, libovolné ovoce (meloun, broskve, jahody, hrušky...) nakrájené na malé kousky a dvě vrchovaté lžíce tekutého medu. Opět by celá nádhera měla putovat do lednice. Ručím vám za to, že lepší osvěžení v parných letních dnech budete hledat jen těžko. On obecně jogurt s medem je pro Řecko typickým dezertem. Slovy prodavače na Kóu: "Nic lepšího na světě neexistuje." Jestli máte rádi oříšky v medu, na které v Řecku narazíte na každém rohu, můžete si jogurt "vytunit" právě touhle pochoutkou.

Ve neposlední řadě si můžete udělat skvělé smoothie, tady je ale na místě přidat trochu mléka či vody na rozředění. Opět smíchejte jogurt, libovolné šťavnaté ovoce a med, přikápněte tekutinu a mixujte dohladka.

Ať už ale řecký jogurt využijete jakkoli, přeju vám dobrou chuť!! Kali orexi!!


neděle 23. března 2014

Nebe má narozeniny, my máme přání jediný...

...a to aby se mu dařilo minimálně další 4 roky. Je to tak, před dvěma dny oslavilo Nebe v puse pro mě trochu neuvěřitelné 4. narozeniny. Přinutilo mě to se zase na chvíli zastavit a ohlédnout, popřemýšlet o pokroku, který jsem (a doufám, že je to i vidět) udělala, nejen v rámci blogování samotného, ale taky v rámci uvědomění si, kam chci, aby Nebe dál pokračovalo. Samozřejmě bych nic z toho nedokázala bez skvělých čtenářů a podporovatelů tady, na Facebooku, Twitteru a Instagramu. Z velké části hlavně kvůli nim hledám nové recepty, vymýšlím články, mám potřebu dělit se o to, co se děje nebo neděje v mé kuchyni, hlavě, v mém okolí, na cestách... každý komentář, pozitivní i negativní mě nutí zlepšovat se, vymýšlet, učit se nové věci, sledovat trendy a posouvat hranice. A za to jsem moc vděčná a moc vám všem děkuju!!!!
Děkuju, že se mnou máte trpělivost, když zrovna nemám náladu vařit nebo psát, když nestíhám, když se život zrovna nedaří. Vážím si toho, že se kolem Nebe v puse vytvořila komunita ne sice tisíců, ale skoro dvou set!! skvělých lidí - srdcařů, bez kterých už si to tady ani neumím představit.
Tak ať se vám tu líbí i dál!!!

Vaše Terka



středa 26. února 2014

O řeckém slunci, které dává chuť II.

Je to už nějaký čas, co jsem psala o Kefalonii a o tom, co při její návštěvě rozhodně nesmíte minout. Je toho ale tolik, co jsem ještě nezmínila, že by byla věčná škoda se na tenhle prosluněný řecký ostrov nevrátit.

Minule jsem vám slíbila bližší pohled na odrůdu vína Robola, které s pěstuje právě na Kefallonii. V rámci okruží jízdy po ostrově jsem měla možnost navštívit vinařství Robola a absolvovat prohlídku celým závodem. Trocha historie nikoho nezabije, takže přikládám pár fotek původního vybavení:-)


Celý závod je v podstatě maličký, prohlídku pohodlně zvládnete za dvacet minut a na jejím konci čeká možnost ochutnat několik vzorků vín, suché červené a bílé, sladké dezertní, a nakonec výkladní skříň vinařství, víno Agios Gerasimos (Svatý Gerasimos), pojmenované po patronovi ostrova. Agios Gerasimos se nesmí vyvážet z ostrova ve velkém, takže si jednu či dvě lahvinky kupte, protože nebudete mít šanci ho v České republice sehnat. Nečekejte žádný fascinující zážitek, který byste doma měli archivovat léta letoucí. Agios Gerasimos i ostatní druhy místního vína jsou (pochopitelně až na dezertní) lehká, osvěžující vína, nevhodná pro dlouhodobou archivaci.


Vinařství je coby kamenem dohodil od kláštera svatého Gerasima (resp. od dvou, nového a starého). Kdo by se chtěl o tomhle světci dovědět něco víc a vládne angličtinou, může si počíst třeba tady. Bez nadsázky se dá říct, že sv. Gerasimos je místní superstar. Vzhledem k léčitelským schopnostem, které mu byly a jsou připisovány se na ostrov jednou ročně v srpnu (konkrétně 16., přičemž den předtím se slaví svátek Panny Marie Panayia) sjíždějí a slétávají Kefaloňané z celého světa, aby oslavili světcův svátek, požádali ho o uzdravení, případně směli (za nemalý obnos) políbit jeho rakev s ostatky. Po celé Kefallonii je možné si koupit ikony (na dřevě malované obrazy světců) s Gerasimem a mít tak kousek jeho léčivé moci doma. Když už jsme u kostelů, klášterů a svatých, musím zmínit i jeden zvyk, který mě osobně docela překvapil. Bazalka, řecky vasilikos, se v řecké kuchyni až tolik nepoužívá, ale nosí se do kostela, kde se nechává vysvětit a slouží jako kostelní výzdoba. Inu, jiný kraj, jiný mrav:-).

Když absolvujete okruh ostrovem, dostanete zákonitě hlad. My ten náš zahnali v jedné příjemné taverně ve městě Agia Efimia. Jako předkrm musely být tzatziki, protože chladivý jogurt je v řeckém vedru přesně to pravé (a česnekový dech zažene žvýkačka:-)). Co v poledne není to pravé je musaka, což je snad nejsytější z řeckých jídel, nicméně jsem neodolala. Měla jsem totiž chvíli předtím možnost nakouknout v kuchyni taverny přímo "pod pokličku" kuchaři, takže bylo rozhodnuto. Oproti "běžnému" receptu na musaku se tady odchýlili jen v použití cukety místo lilku, což ale ve výsledku naprosto nevadí. Božská kombinace zapečených brambor, mletého masa ovoněného skořicí a tymiánem, cukety a pořádné dávky bešamelu prostě udělala svoje a člověk se mohl jen blaženě olizovat. Můj drahý půlka zvolil zapečené kefallonské hovězí pod pokličkou, o kterém jsem se zmiňovala už minule, a rozhodně to byla trefa do černého. Po obědě muselo pochopitelně přijít frappé, neodolatelná ledová káva, která na jakémkoli místě v Řecku dotvoří skvělou atmosféru. Cucáte brčkem kávu, kolem líně plyne život, moře šumí, od hladiny se odrážejí myriády pableskujících jiskřiček slunce... Už balíte??:-)

     

neděle 16. února 2014

Janova pec

Od té doby, co do českých domácností vtrhli se svými barevnými tubusy kluci z Mixit.cz, stoupla poptávka po kvalitním müsli celkem výrazně. Poznali jsme, že cereálie a müsli se dají dělat i poctivě, bez zbytečných přídatných látek a přehršle cukru. Že miska cereálií není jen slepičí zob pro modelky, ale i poměrně chutná záležitost. Proto když mi nedávno kamarád psal o Honzovi, který pod etiketou Janova pec vyrábí domácí pečené müsli, měla jsem jasno. Chci. To. Ochutnat.



Janova pec zatím nabízí tři druhy müsli - ovocné (400 g za 89 korun), semínkové (400g za 79 korun) a čokoládové (400 g za 99 korun). Všechny typy jsou slazené medem a pečené, poněkud netradičně, na olivovém oleji. Ochutnala jsem od každého balení vzorek, otestovala müsli jak samotné, tak v jogurtu, a nakonec jsem na pomoc přizvala i svého drahého půlku, aby byl výsledek objektivnější.
Ovocné müsli je doslova nacpané ovocem i ořechy. Z ovoce jsou zastoupené brusinky, kokos, papája, ananas a banán. Müsli není přeslazené a medomilové  mu v jogurtu rozhodně věnují ještě lžíci medu navíc, nicméně chuťově je vyvážené, chutná příjemně pečeně a olivový olej kupodivu neovlivňuje chuť směrem k negativnímu hodnocení, jak jsem se bála (přecejen, jeho chuť bývá výrazně specifická). Jednoznačným pozitivem, které se vine celkovým hodnocením, je fakt, že pokud kousnete do ořechu, okamžitě se, příjemně opečený, rozpadne v ústech a nevylomíte si zub.
Čokoládové müsli, které je, slovy Honzy, nejoblíbenější a nejprodávanější si nás naprosto získalo celými (!) para ořechy. Nevím jak vám, ale mně když někdo dá pečený para ořech, je to můj nejlepší kamarád:-) V kombinaci s banány, kešu, kokosem a čokoládou jasný hit. Chutná to jako něco, co jste milovali, když jste byli malí, ale nevíte přesně, co to je. Jisté je, že po misce tohohle müsli vám na patře zůstane sladce nostalgický pocit.
Semínkové müsli obsahuje konopná a slunečnicová semínka a sezam, který já osobně moc nemusím, takže se tenhle druh favoritem nestal, což ovšem neznamená, že by chuťově nebyl kvalitní, naopak. Po blahu čokoládové varianty prostě jen neměla zdravější verze šanci zazářit:-). Nicméně kdo je semínkový typ a dbá nejen na linii, ale taky na kvalitu nehtů a vlasů, směle do toho.
Celkově můžu na základě této první ochutnávky Janovo müsli doporučit. Další projekt srdcaře, který se nebojí jít s kůží, resp. vločkami na trh. Do budoucna by to určitě chtělo popracovat na internetových stránkách, případě na větším rozšíření po prodejnách, nicméně na to všechno určitě dojde. Příjemná je také ochota dovézt müsli osobně, takže se můžete případně vyptat na další otázky, které by hlodaly vaše duše.

Hodnocení: 95%



úterý 4. února 2014

Eat and read


Kdo sledujete Nebe v puse na Facebooku, patrně jste zaznamenali první vlaštovku. Spouštím akci Eat and read, ve které spojuji dvě věci, které v mém (a doufám, že i ve vašem) životě hrají veledůležitou roli. Ke každému receptu vám v budoucnu budu doporučovat knihy, které se s daným jídlem podle mě krásně doplňují. Doufám, že se vám bude naše jídlo-kniho putování líbit, a že třeba obohatíte svůj reading list zajímavými tituly.





středa 8. ledna 2014

Na nový rok, o veliký skok

Tak tu máme nový rok. Doufejme, že bude skvělý, k čemuž se budu snažit přispět i já svou troškou do mlýna. Mlýn, mlýn...mouka...ano, asi tušíte, že jsem po velkém přemáhání a značných obavách taky podlehla chlebovému šílenství, zaregistrovala se na Pečem pecen a rozjela domácí výrobu chleba. Hrdost mi nedovolovala zajet si k někomu pro kvásek,aniž bych zkusila si ho vypiplat sama, a tak jsem tři dny neustále lítala do koupelny ke stoupačkám, kde pomalu kvasil žitný Řehoř a kontrolovala vzrůstající počet bublinek. Nakonec jsem přikrmovala pšeničnou moukou, takže mám takový mix.

První pokus nebyl teda nic moc. Jak se ostatně dalo čekat, mladý kvásek potřebuje nějakou dobu na to, aby se "zajel", takže šišoid, jak jsem něžně výsledek prvního snažení pojmenovala byl sice k jídlu, ale esteticky mě nijak neuspokojil.
Druhý pokus už dopadl o poznání lépe vzhledově, dokonce měl i žádoucí praskliny, které naše rodina na chlebu miluje, ale vevnitř se malinko zdrcnul a byl ve výsledku hodně hutný. Tyhle dva první pokusy jsem dělala bez toho, abych si nějakých 12 hodin před samotným pečením rozkvasila z mouky, vody a mateřského kvásku kvásek "akční", se kterým budu péct. Pročetla jsem Maškrtnici odshora dolů a usoudila, že na tom rozkvašování něco bude a nemá cenu plýtvat moukou a jít za každou cenu proti zdi. Takže třetí šampion, ze 300 g PŘEDEM rozkvašeného kvásku a 300 gramů směsi žitné a pšeničné mouky dopadl na výbornou. Držela jsem se receptu pana Cuketky na "klasický český chleba", kde má právě 300 g kvásku, 300 g chlebové pšeničné mouky a 140 g vody. Změnu jsem udělala jen v té mouce a zaexperimentovala jsem s otázkou, zda se dá na chleba použít nechlebová pšeničná mouka, pokud jí nakombinuji s chlebovou žitnou. Dá. Lepí to sice jako blázen, ale výsledek špičkový.
Už mám na poště ošatky na kynutí, takže postupně snad dosáhnu toho, že bude mít chleba typické drážkování a budu ho moct zadělávat z většího množství mouky. Chlebu zdar!!


Dodatek: První chléb z ošatky:-)