pozadí blogu

neděle 26. května 2013

Zachraň jídlo, mysli hlavou

Nadpis dnešního příspěvku může vypadat trochu provokativně, ale řekla bych, že naprosto vystihuje současnou situaci. Teprve v poslední době kolem sebe pozoruju rozmáhání něčeho, co moje babička praktikovala naprosto samozřejmě, protože byla vychovaná k šetrnosti. Lidé si začínají uvědomovat, že jídlo prostě nepadá jen tak v bedýnkách z nebe. Že kompostování organických zbytků nemusí být pouze záležitostí sedláků (nejen) od Chlumce. Že jídlo není samozřejmost, ale výsada. Zdá se vám to přehnané? Ale vůbec ne...

Skrz jednoho bývalého spolužáka, praktikujícího freeganství jsem narazila na organizaci Zachraň jídlo. Už dlouho mě nic takhle neoslovilo, proto jsem těmhle lidem napsala a článek vznikl s jejich požehnáním:-) Momentálně budou asi čím dál slavnější, v nejnovějším čísle Apetitu totiž dostali svůj zasloužený prostor. 
O co vlastně jde? Kdo někdy viděl dokumenty o "potravinách vyhovujících normám", asi tuší, kam směřuju. Křivá okurka se prostě do supermarketu nikdy nedostane, jakkoli je chuťově naprosto stejná jako její rovná kolegyně. Natož nedejbože okurka, kterou nahryzal červ, ten nic netušící ekoterorista. Taková okurka (a samozřejmě jakákoli další zelenina, ovoce...), která není podle jakýchsi tabulek dost zelená, rovná, lesklá a úžasná se prostě vyhodí.
Podobně je to s potravinami, kterým prošla doporučená minimální doba trvanlivosti. To neznamená, na rozdíl od prošlého data spotřeby, že by se už nedala použít. Nepředstavujte si, že úderem půlnoci se váš jogurt z lákavé pochoutky přemění na zelení bující prales plísně. Přesto jsou potraviny tohoto typu vyhazovány po tunách, a to po celém světě. Nedávno jsem viděla dokument o freeganství a plýtvání jídlem v Londýně a musím říct, že mě hodně šokoval. V kontejneru za supermarketem hromady a hromady pytlů, po okraj naplněných zbožím, které bylo po doporučeném datu spotřeby jen jediný den. Včetně třeba čokolády, která se, pokud vůbec, zkazí až opravdu za dlouho... a vedle toho lidi, kterým není takový stav věcí ukradený a jsou jakýmisi městskými mývaly, kteří zužitkovávají to, co se zcela nesmyslně vyhodilo...
 Zachraň jídlo je projekt několika přátel, kteří se rozhodli začít aktivně bojovat proti zbytečnému plýtvání jídlem a lidské pohodlnosti. Inspiraci našli v zahraničních projektech podobného typu (např. v kanadském) a výsledkem jejich snažení bude v nejbližší době, konkrétně v září, akce s názvem Hostina pro tisíc. Účelem je ukázat, že i ze surovin, které z nějakého důvodu nesplňují normy, případně ze surovin, které mají zdánlivě to nejlepší za sebou, se dá uvařit chutné jídlo. I tahle akce je inspirovaná zahraničím, konkrétně londýnskou akcí Feeding the 5000. Osobně jsem hodně zvědavá na to, jak veřejnost (pokud vůbec) na tuhle akci zareaguje. Vzhledem k foodie vlně "pěstujte si vlastní zeleninu", "využívejte bylinky a rostliny kolem vás" a "od čumáčku po ocásek" atd. doufám, že Zachraň jídlo nastartuje další podobnou vlnu. Když už začínáme chápat, že zužitkovat se dá kdeco, porcujeme kuřata tak, abychom využili všechno, pečeme vlastní chleba a objevujeme všechny ty zapomenuté, poctivé recepty, tak naučit se neplýtvat už je jen třešinka na dortu. Nemyslíte?

Tým Zachraň jídlo, foto: www.zachranjidlo.cz

                                                                  

úterý 14. května 2013

Zastavení jen tak...

Dneska nic objevného, jen pár fotek z povedeného víkendu a následování příkladu pana Cuketky s jeho vysazováním - u nás tedy ve větším měřítku, protože už na zahradě leccos máme, takže něco vydrželo z minulého roku a něco si už hoví v předkvětináčích (takové ty rozložitelné lisované květináčky, co jimi rostliny prorostou). A navíc můj drahý půlka slavil narozky a moje mamka upekla božský sachr. Vlastně dva, protože narozky slavila i ona s tátou:-) Taková rodinná pohodová sešlost prostě...


Cuketky i cukety, majoránka, křehký salát, bazalka...


Sachr nepopsatelných chuťových rozměrů