pozadí blogu

pátek 24. srpna 2012

Cestou necestou po krásách Jižních Čech I.

Letošní dovolenou jsme trávili s přítelem cestováním po Jižních Čechách. Základnou nám byla naše chalupa, odkud jsme každý den paprskovitě vyjížděli po všech možných zajímavostech, které jsme našli. Kromě skvělého počasí, zajímavých lidí a památek jsme samozřejmě nemohli vynechat jídlo, jak to dobré, tak místy horší. Plán ochutnat všechno, co nás bude zajímat v podstatě vyšel, takže si teď můžete vychutnat zhuštěnou formu nejvýraznějších zážitků.

První zastávkou naší cesty byla Třeboň. Pokud jste zde nebyli, rozhodně tohle malebné město s krásným areálem zámku a přilehlým historickým náměstím navštivte. Hlavně v létě má neopakovatelně milou atmosféru, ať už se jen procházíte po centru, nebo si dáte štreku kolem rybníku Svět, až k hrobce Schwarzenberků. My zvládli obojí, takže není divu, že nám docela dost vyhládlo. Ještě v areálu zámku, kde jsou pravidelně menší trhy, jsme si dali jedovatě vyhlížející limonádu, která sice do puntíku splňovala vše, co Roman Vaněk nazývá "obarvenou sladkou vodou", nicméně dodala potřebné rychlé cukry a nepopřela punc dětské pouťové romantiky.

Taky jsme měli naprosto geniální smetanovou zmrzlinu, na jejíž vyfocení jsme si bohužel vzpomněli, až když už bylo pozdě:-))) Takže mi prostě a jednoduše musíte věřit.











Třeboň je město, kde nedat si rybu, zejména kapříka, je vysloveně hřích. Podniků nabízejících nejrůzněji upravené rybí lahůdky je tu nespočet, namátkou třeba tato:

My jsme tentokrát za hříšníky byli, protože v panujícím parnu se nám nechtělo do sebe soukat oběd jako takový. Navíc jsme předtím vylezli na třeboňskou věž, odkud je nádherný výhled, ale cesta nahoru není úplně snadná. Odměněni ptačí perspektivou a široko - dalekou viditelností jsme sešplhali dolů a zatoužili po pořádné dávce kofeinu a něčem sladkém (když se na to tak zpětně koukám, vlastně jsme se v Třeboni sladkým futrovali pořád:-)).



Káva na 30 způsobů? To mi znělo přinejmenším podezřele. Stačily by mi dva způsoby, ale pořádně udělané. Nicméně Figar´s wine bar jsme zkusili vysloveně jako experiment. Mají pěkný interiér, milou a pozornou obsluhu a kafe bylo skutečně výjimečně dobré (espresso s mlékem). Při vybírání dezertu jsme se nechali nalákat na v menu přiložený lístek, zvoucí k ochutnání borůvkových specialit. Lívanečky s borůvkovým přelivem a zakysanou smetanou byly jasná volba. Ale ouha - slečna se nám při objednávce omluvila s tím, že borůvky DOŠLY, a že lívance budou tedy s lesní směsí. Velké mínus - slibované čerstvé borůvky versus zamražená směs??? Proč prostě nestáhnou nabídku? A pokud slibuji "horké ovoce", proč je studené, na gumovitém lívanci s prefabrikovaným toppingem? Myslím, že není problém mít připravenou mísu s těstem na lívance a pár jich udělat v čas objednávky....

Jak je vidět, ani celková prezentace není nic moc, ale člověk by víceméně kašlal na estetično, kdyby měl "nebe v puse". To se jaksi nedostavilo a mrzelo nás to o to víc, když jsme posléze našli místními prý nejvychvalovanější lívanečky v Třeboni, v areálu místních lázní. Tady borůvky měli, ale zajdeme někdy příště.







Pokud v Třeboni hledáte něco rychlého k zakousnutí, může s vám hodit tip na místní geniální stánek s párky v rohlíku (nenechte se zmást, říká se jim tu Pikador), případně, jste-li vyznavači orientálních chutí za každou cenu, v rohu náměstí trvale stojí pojízdný stánek s kebabem. Podle toho, jak měli neustále plno soudím, že tuhle variantu volí dost lid, jakkoli je to škoda vzhledem k možnosti si dát něco tradičnějšího.

Jezdím do Třeboně pravidelně, místní atmosféru miluju a rozhodně vám doporučuji sem zajet. Na náměstí se v létě konají řemeslné trhy, je tu spousta malebných zákoutí a milých obchůdků. V infocentru si můžete do cestovatelského deníku koupit turistickou vizitku, doplnit jí stylovým razítkem kapříka s batohem, a pak už si jen užívejte všechny vjemy.

neděle 12. srpna 2012

A čo kča?

"Máte na zahradě ačokču?" zeptala se nás onehdy sousedka na chatě. "Co to žere?" nechápavě jsme se na ní s mamkou podívaly. Znělo nám to trochu jako jméno pro dítě Vinnetoua a Nšo-či. Sousedka nám s trpělivým úsměvem vrazila do ruky několik podivných světle zelených plodů s vysvětlením, že ačokča je kříženec okurky a papriky, a ať si klidně přes plot bereme od nich, že toho mají habakuk.

Ačokča je ve skutečnosti mnohem víc. Ač skeptik k různým módním trendům v oblasti "zaručených zázraků z hloubi amazonského pralesa, které vyléčí rýmu i impotenci", ačokča mě zaujala a předpovídám jí slibnou budoucnost, rozlézající se po všech bio i nebio obchodech. Vypadá to takhle:


Na začátek trochu teorie (zdroj tady). Ačokča, latinsky Cyclanthera pedata, je jednoletka původem z Jižní a Střední Ameriky. Je poměrně náročná na pěstování, vyžaduje hodně živin a vody, tudíž je to přesně typ rostlinného mazlíka, o kterého je třeba se přepečlivě starat. Plody mají 10 - 20 cm, a jelikož, jak už jsem tu zmínila, se jedná o křížence okurky s PAPRIKOU, je nutné plod, pokud se jí syrový, zbavit semínek uvnitř. Vtip je v tom, že jakmile ačokču rozpůlíte a vynípete semínka, s překvapením zjistíte, že plod je vevnitř téměř dutý - šťavnatý, ale dutý. 
Zasyrova se ačokča nejvíc blíží okurce, a po jejím vzoru se dá nakládat. Nebo jí naplníte masem jako papriku, uvařite a vynikne právě papriková chuť. Mě ale nejvíc zaujaly údajné léčebné účinky, které na sobě právě testuji:

1) Ačokča údajně významně snižuje hladinu cukru v krvi.
2) Její šťáva se už docela dlouho používá při zánětech ucha.
3) Odvar funguje jako diuretikum (pro neznalé lékařské terminologie - lítáte na záchod jako koroptev).
4) Plod má snižovat hladinu škodlivého cholesterolu tím, že uvolňuje cholesterolové pláty od cévních stěn.
5) Dezinfekční účinek při nachlazení.
6) Snižuje krevní tlak.

Zatím jsem jí zkoušela přidat jen do zeleninové směsi na špagety, kdy po uvaření téměř zprůhledněla a měla jemnou, nepatrně paprikovou chuť. Čili vcelku univerzální zelenina pro další úpravy, ať už za syrova nebo za tepla. Semínka můžete koupit třeba tady, finančně vás to rozhodně nezruinuje, a jako experiment skvělé:-) 
Mezi nadšenci probíhají vášnivé debaty o tom, zda se dá ačokča pěstovat na balkoně, tak mi kdyžtak napište, jak se to daří vám!!