pozadí blogu

pátek 13. dubna 2012

Arosa

Dnešní článek si neklade vznešené gastronomické cíle. Vlastně zůstává třeskutě přízemní. Chci vám představit střelný prach a uhelný mour mezi čaji, který ale ocení nejeden cestovatel.
Tak jako každý, kdo někdy navštívil Egypt, i já jsem brzo hledala prostředek, který by mi spolehlivě ulevil od "faraonovy kletby". Po rychlém (velmi rychlém:-)) průzkumu jsem nakonec dospěla ke třem řešením, jak se nepříjemného problému zbavit do té míry, abych z Egypta viděla i něco jiného, než onu místnost. První možností je samozřejmě cesta do lékárny, kde nafasujete Antinal, zobete poctivě pilule a svět je o něco růžovější. Druhá varianta, stejně nechutná, když to vyslovíte, jako když to ochutnáte, je osvědčený egyptský "domorodý" prostředek - smíchat kafe s čajem a vypít. Třetí možností je najít nejbližší potraviny a koupit si sypaný černý čaj značky Arosa.
Stačí nepatrné množství a nálev okamžitě zčerná jako bota. Na povrchu začne plavat takový ten výluh, co jste jako děti nesnášeli, když jste měli dietu a mohli jen suchý rohlík a černý silný neslazený čaj.¨Stačí jeden malý hrneček a v podstatě jste vyléčení během hodinky. Chuť je silně trpká, na druhou stranu, v případě, že ho pijete skutečně jako čaj a ne jako lék, dá se dochutit mlékem, čímž vám vznikne krásně nahnědlý nálev, jaký po pytlíkových čajích nikdy nemáte šanci chtít.
Oficiální stránky El Arosy nabízí v produktech také zelený čaj (nevyzkoušeno) a pytlíkové varianty (zbytečné, pokud si koupíte sypanou variantu a použijete kupované pytlíky), nicméně černá sypaná Arosa je taková klasika, že pokud pojedete do Egypta, nelze se jí vyhnout. Zkuste jí a užijte si zemitou silnou chuť, která v případě potřeby léčí s egyptskou péčí:-)))



středa 4. dubna 2012

Děkuji, bylo to krásné...

... a hlavně nepřikrášlené, čtivé, upravené a osobité. Haute cuisine v celé své kráse a výstavnosti, a to i přes dobu, která nebyla jednoduchá a mnohdy krásám života nepřála.
To, že Alcron získal letos michelinskou hvězdičku nezaznamenal jen poustevník bez možnosti připojení k jakémukoli médiu. Úmyslně zmiňuji jen Alcron, přestože hvězdičky se přikutálely do dvou restaurací. Mám k tomu zvláštní důvod, rodinnou vazbu, která mě vlastně úplnou náhodou přivedla i k tomuhle článku.
Můj prastrýc byl šéfkuchařem v Alcronu. Bohužel jsem ho nepoznala, ale zbyla mi po něm lahvička se superpálivými mletými chilli vločkami, hromada receptů (za ten sachr by kdokoli vraždil:-), a jak jsem nedávno zjistila, taky slušný komín starých jídelních lístků z celého světa. 
Jen co jsem se pustila do pročítání všech těch pokladů, musela jsem si pustit Ondřeje Havelku (viz. nadpis) a s šálkem voňavého čaje se propadnout do třicátých let. Většina z meníček je z Alcronu a Hotelu Esplanade, najdou se ale i takové poklady, jako jídelní lístek z Queen Elizabeth II.
Poslední dobou se na nás ze všech stran valí kritika českých meníček, namátkou od Romana Vaňka z Prakulu, který bojuje proti větrným mlýnům jídelní blbosti. Výkřiky typu Hraběnčiny měsíčky, Pirátova kapsa atp. už natolik zlidověly, že nemá cenu se tady tím podrobněji zabývat. O to větším balzámem na nervy je prohrabávání se před - během - poválečnými lístky a přemýšlet o tom, jak moc tehdy lidé meníčka tvořící brali reputaci svého podniku vážně a kde jsme dnes.
Tak vás nechám kochat se, tentokrát pouze výběrem meníček z Alcronu, další restauranty budou následovat někdy jindy:-) (Kliknutím do fotky jí zvětšíte).