Ano, vole!!
Nenechala jsem se strhnout nedávným šílenstvím kolem svérázného pořadu Zdeňka Pohlreicha Ano, šéfe!, kde převychovává majitele a kuchaře nevýdělečných restaurací po celé republice, a pokud se zlepší, připlácne jim na menu či na prsa samolepku s různým počtem hvězdiček, podle míry pokroku.
"Vychutnávám" si tuhle podívanou až teď, v klidu internetového archivu nejmenované televize. Což o samotný koncept, ten by nejhorší nebyl. Rady typu "využívejte v jídelníčku víc lokálních a sezónních surovin" jsou samozřejmě k věci, a pokud si dá dotyčný podnik říct, leckdy se dějí doslova zázraky. Oschlá zeleninová příloha, umělá dochucovadla a zavádějící názvy jídel, to jsou témata, která už na dřeň omlela většina foodbloggerů.
Co mě osobně vadí ( a také už o tom několikrát padla zmínka v médiích) je způsob mluvy a celkově i chování "šéfa" Z.P. Protože pořad běžel před desátou večerní, je v něm tolik vypípaných výrazů, že si přijdu jako při časové znělce Radiožurnálu. Snaží se nás tady někdo přesvědčit, že takhle se v kuchyních restaurací a hotelů běžně mluví?
Nikdo si asi nepředstavuje, že v každodenním shonu a stresu se budou kuchaři se slovníkem párat. "Prosím, Honzo, mohl bys mi podat toho pstruha, až budeš mít chvilku?" se prostě nenosí a vypadalo by to asi dost zvláštně:-) Na druhou stranu předpokládám, že se pan Pohlreich ve svém pořadu, pokud mluví do kamery, obrací na diváka - a v tom případě je to na pěst, protože já jako divák fakt nemám zájem o to, být x-krát za večer titulována jako vůl, k..va a podobně.
Jsem z toho taková rozpačitá. Pořad měl zjevně následovat ramseyovský vzor Hell´s kitchen a Kitchen Nightmares, tam jsem ale nezažila, aby směrem k divákům padalo to, co v naší ukoptěné verzi. Neříkám, že je Ano, šéfe, vysloveně špatný, v zásadě dělá záslužnou práci, jen by to chtělo ještě menší zamyšlení.
"Vychutnávám" si tuhle podívanou až teď, v klidu internetového archivu nejmenované televize. Což o samotný koncept, ten by nejhorší nebyl. Rady typu "využívejte v jídelníčku víc lokálních a sezónních surovin" jsou samozřejmě k věci, a pokud si dá dotyčný podnik říct, leckdy se dějí doslova zázraky. Oschlá zeleninová příloha, umělá dochucovadla a zavádějící názvy jídel, to jsou témata, která už na dřeň omlela většina foodbloggerů.
Co mě osobně vadí ( a také už o tom několikrát padla zmínka v médiích) je způsob mluvy a celkově i chování "šéfa" Z.P. Protože pořad běžel před desátou večerní, je v něm tolik vypípaných výrazů, že si přijdu jako při časové znělce Radiožurnálu. Snaží se nás tady někdo přesvědčit, že takhle se v kuchyních restaurací a hotelů běžně mluví?
Nikdo si asi nepředstavuje, že v každodenním shonu a stresu se budou kuchaři se slovníkem párat. "Prosím, Honzo, mohl bys mi podat toho pstruha, až budeš mít chvilku?" se prostě nenosí a vypadalo by to asi dost zvláštně:-) Na druhou stranu předpokládám, že se pan Pohlreich ve svém pořadu, pokud mluví do kamery, obrací na diváka - a v tom případě je to na pěst, protože já jako divák fakt nemám zájem o to, být x-krát za večer titulována jako vůl, k..va a podobně.
Jsem z toho taková rozpačitá. Pořad měl zjevně následovat ramseyovský vzor Hell´s kitchen a Kitchen Nightmares, tam jsem ale nezažila, aby směrem k divákům padalo to, co v naší ukoptěné verzi. Neříkám, že je Ano, šéfe, vysloveně špatný, v zásadě dělá záslužnou práci, jen by to chtělo ještě menší zamyšlení.
Komentáře
Okomentovat