Život už nikdy nebude, jako dřív.....
....ochutnala jsem totiž skutečnou a nefalšovanou pizzu. A teď, když už vím, že lehké, křupavé těsto, mírně navinulý rajčatový podklad z rajčátek San Marzano, který si notuje s mozarellou bufala, bazalkou a olivovým olejem existuje, přeju si jen jedno - přestěhovat tenhle kousek Neapole k nám do Čech.
Jedním z cílů mé výpravy do italské Neapole bylo pochopitelně ochutnat místní specialitu, která se díky své jednoduchosti a lahodné chuti stala v nekonečných variacích světovým fenoménem - pizzu, konkrétně pizzu Napoletana. Ale pozor - člověk při vybírání v jídelníčku lehce splete pojmy. Napoletana má ochrannou známku původu (D.O.C. - Denominazione d‘ Origine Controllata - stejnou má i kampánská mozarella bufala), což znamená, že do ní patří pouze výše zmíněné suroviny. Variantami jsou potom pizza marinara (s česnekem, oreganem a rajčatovým základem) a Margherita ( rajčatový základ, mozarella - ale nemusí být nutně kampánská bufala, bazalka, olivový olej).
V restauraci, kam jsme s mamkou zamířily, vyřešili problém pro tápajícího turistu po svém a pravou Napoletanu prostě pojmenovali pizza D.O.C. Abychom ale přecejen ochutnaly, jestli jsou dobré i ostatní nabízené druhy, objednaly jsme si i pizzu tuňákovou.
To, že dobré byly, určitě nemusím zdlouhavě vysvětlovat. Jakmile číšník přinesl dvě božsky vonící mlýnská kola, okamžitě se nám spustil Pavlovův reflex. Pamětliva pražské zkušenosti z mnoha pizzerií, kam jsem zavítala, jsem se zarazila, když jsme nedostaly žádný speciální nůž, takže jsem se připravila na pižlání kůrky tím příborovým. Ale kdeže!! Jemné, nadýchané, akorát křupavé těsto se podvolilo už mírnému tlaku a první sousto nás vystřelilo do světa naprosto nepředstavitelně lahodných chutí. Sluply jsme to asi za deset minut, a pak už jen blaženě trávily. A to byla jen jedna zastrčená pizzerie z mnoha, na které jsme v Neapoli narazily.
Jedním z cílů mé výpravy do italské Neapole bylo pochopitelně ochutnat místní specialitu, která se díky své jednoduchosti a lahodné chuti stala v nekonečných variacích světovým fenoménem - pizzu, konkrétně pizzu Napoletana. Ale pozor - člověk při vybírání v jídelníčku lehce splete pojmy. Napoletana má ochrannou známku původu (D.O.C. - Denominazione d‘ Origine Controllata - stejnou má i kampánská mozarella bufala), což znamená, že do ní patří pouze výše zmíněné suroviny. Variantami jsou potom pizza marinara (s česnekem, oreganem a rajčatovým základem) a Margherita ( rajčatový základ, mozarella - ale nemusí být nutně kampánská bufala, bazalka, olivový olej).
V restauraci, kam jsme s mamkou zamířily, vyřešili problém pro tápajícího turistu po svém a pravou Napoletanu prostě pojmenovali pizza D.O.C. Abychom ale přecejen ochutnaly, jestli jsou dobré i ostatní nabízené druhy, objednaly jsme si i pizzu tuňákovou.
To, že dobré byly, určitě nemusím zdlouhavě vysvětlovat. Jakmile číšník přinesl dvě božsky vonící mlýnská kola, okamžitě se nám spustil Pavlovův reflex. Pamětliva pražské zkušenosti z mnoha pizzerií, kam jsem zavítala, jsem se zarazila, když jsme nedostaly žádný speciální nůž, takže jsem se připravila na pižlání kůrky tím příborovým. Ale kdeže!! Jemné, nadýchané, akorát křupavé těsto se podvolilo už mírnému tlaku a první sousto nás vystřelilo do světa naprosto nepředstavitelně lahodných chutí. Sluply jsme to asi za deset minut, a pak už jen blaženě trávily. A to byla jen jedna zastrčená pizzerie z mnoha, na které jsme v Neapoli narazily.
Od návratu domů jsem si pizzu ještě nedala. V supermarketu chodím zhnuseně okolo mražených placek různých značek a nechápu, jak jsem to kdy mohla vzít do pusy. A už zase šetřím na další návštěvu Itálie - tentokrát beru o pár euro navíc. Hádejte proč...
To sme na tom rovnako. Ja sa chystám o pár týždňov na road trip severným Talianskom a zvláštny blokj prípravy na cestu tvorií zoznam typických jedál pre dané mesto.
OdpovědětVymazatV Miláne som skúsila pizzi Tri colore - boh existuje. :)
Mňam, doufám, že se na tvém blogu dočtu o všech dobrotách, stejně jako v tom Miláně:-))
OdpovědětVymazat