pozadí blogu

sobota 12. února 2011

Čokoláda v puse, nebe v puse


To, na co se právě díváte, je relikt obalu od jedné z nejlepších čokolád, jakou jsem kdy jedla. Ano, přiznávám se bez mučení, jsem čokoholik, a pokud mi někdo zamává před nosem touhle voňavou dobrotou, mám reflex myš - sýr:-)
A kde se tahle mňamka vzala? Přímo z podniku, o kterém se teď dost často mluví, kam davy mlsných závisláků s abstinenčními příznaky chodí nasávat, ať už vůně nebo horkou čokoládu - z Choco Café v Liliové ulici 4, kousek od Náprstkova muzea.
Kdykoli jsem tam zavítala, bylo v podniku, který není největší, naprosto plno. Zajímavé je dívat se na osazenstvo - všichni mají na tvářích ( kromě čokolády) blaženě nepřítomný výraz a vyškrabují tu horkou dobrotu ze skleniček. Dala jsem si tu čokoládu dvakrát (vbrzku mě čeká další návštěva) a musím říct, že s pudinkovou náhražkou, jakou dostanete v polovině podniků, kde se odvážíte říct si o horkou čokoládu, se to nedá srovnat. Jídelní lístek - úmyslně říkám jídelní, protože v Choco Café si můžete dát i dezerty, salát nebo jednu z mnoha bruschett - vás v sekci horkých čokolád upozorní na to, že jakákoli čokoláda, kterou si objednáte, je z rozpuštěné 100 g tabulky 72 % čokolády, a to už stojí za to.
Výběr je bohatý, od hořkých čistých čokolád proslulé značky Valrhona, přes fantastické klasiky typu čokoláda s chilli, až po čokoládu s horkým ovocem ( jahody, banány, lesní směs). Kromě toho si u popíjení horké voňavé lávy prohlížíte výstavku tabulkových čokolád nejrůznějších příchutí a druhů, které si můžete koupit a vychutnávat doma, ať už dáváte přednost tradičním chutím, nebo chcete vyzkoušet něco nového,jako je hořká čokoláda s růžovým pepřem, quinoou atd.
Za pozornost stojí i interiér kavárny s mnoha starými fotografiemi a celkově velmi příjemnou atmosférou, mnoha předměty souvisejícími s výrobou čokolády a možností koupit si keramiku, nebo vystřihovací oblékací panenky:-)
Celkově mě prostě Choco Café dostalo, ale přece jen mám jednu výtku. Pokud jdu někam, kde se podává něco tak úžasného, jako je horká čokoláda světových značek, dokáže mě skutečně zklamat, když si uvědomím, že vykouzlit na tvářích personálu milý český úsměv je téměř nemožné. Ne, že by měl člověk pocit, že obtěžuje, ale marná snaha o oční kontakt a strohé jednání není něco, co by se k podniku tohoto typu hodilo. Možná budu mít štěstí příště:-)

úterý 1. února 2011

Mr. Muff - in



Rozestup mezi mými příspěvky se poslední dobou rovná notám na buben. Momentálně totiž zkouškuju, takže když občas vystrčím hlavu ze skript, je to převážně jen proto, abych došla do lednice ulovit něco, co se ještě  moc nehýbe. ( Je to tak, učení zabíjí gurmánství - a ministerstvo jak na potvoru nevaruje:-()). I tak ale přišel čas, kdy jsem se, patrně po příliš velké dávce maté rozhodla, že zpracuju směs na muffiny Lillifee od Dr. Oetkera, která se mi už dlouho bála ve spíži ( a já se tak trochu bála jí). Obal hlásal, že by to měly zvládnout i vcelku malé děti, "tož, su přece vzdělané" řekla jsem si a šla na to:-)))
Součástí balení je všechno, co takový malý patlal může potřebovat plus táflička samolepek jako bonus - přiznávám se, jsou tak roztomilé, že je mám všude:-). Práce se směsí šla opravdu celkem od ruky, jen se připravte na to, že těsto docela dost lepí, takže se může stát, že ho malý pekař bude mít až za ušima. Mufinky se krásně upekly, a po vychladnutí byl čas je "omatlat" velmi chemicky vonící polevou. Popravdě, já tohle opravdu nemám ráda. Otravujeme malá tělíčka našich drobků už tak dost, je snad tedy problém udělat polevu na "přírodnější" bázi, nebo na obal napsat "dozdobte, čím chcete?"
Nicméně je fakt, že z růžovoučkých muffinů se srdíčky musí průměrná malá holčička lézt blahem po zdi. Chuťově jsou nevýrazné, nebýt kyselejší polevy, tak ani nevím, co jím, možná by neškodilo popřemýšlet nad čokoládovou verzí, ale šikovné maminky si určitě poradí ( stačí do těsta přihodit pár rozinek nebo sušených švestek a hned bude rozdíl znát).
Celkové hodnocení: 50 %