pozadí blogu

pátek 12. listopadu 2010

Číňan, ten dobrý tofu má...

Občas se člověk nachomýtne k něčemu, k čemu by se za normálních okolností neměl moc šancí dostat a má tak možnost porovnávat. Mně se to stalo před pár dny, kdy jsme se s partičkou lidí z hostelu rozhodli vyrazit na večeři na místo, které bych v Káhiře upřímně ani nehledala - do China Townu, egyptské čínské čtvrti.
Náhodou byl v naší skupince i Číňan, takže jazyková bariéra nehrozila a my mohli směle ochutnat všechno, po čem naše lákavě vypadajícím jídelním lístkem nabuzené chuťové pohárky prahly. A že toho nebylo málo. Nakonec, po nesnesitelném rozhodování, si každý vybral dva chody s tím, že všechno dáme doprostřed stolu, pro tzv. sharing, sdílení, každý ať si bere, co chce.
Nutno podotknout, že čínská komunita je, podobně jako v jiných světových velkoměstech, poměrně uzavřená a nedívali se po nás zrovna nejpřátelštěji ( což se nezměnilo ani po zaplacení, dýška nevyjímaje). Ale musí se jim nechat, že vaří skvěle, s tím, co se u nás vydává za " čínu" se to vůbec nedá srovnávat ( asi je to dané i tím, že většina české "číny" pochází od Vietnamců).
Ať už vezmu naprosto nepravděpodobně úžasný zelený čaj, který se v malých kalíšcích servíruje ke každému jídlu zdarma, všechny ty malé mističky, hůlky, rozpálený wok a hbitě se otáčejícího kuchaře, byl to nezapomenutelný zážitek. Dali jsme si všechno možné, od nudlí s hovězím masem přes kuřecí sezamové kousky, tofu ve speciální tmavé omáčce, po špenát s česnekem, fazolky...no byla toho spousta a nakonec jsme si nechali zbytky zabalit, protože to se prostě nedalo ujíst všechno. ( Nakonec všechno, co zbylo snědl kamarád a mazaně se při tom maskoval rozhovorem o charitě v Anglii, takže jsme si v zápalu vášnivé debaty ani nestihli všimnout, že krabice je prázdná:-)))
Stálo to prostě za to, a abyste z toho taky něco měli, fotky budou následovat hned vzápětí.

pátek 5. listopadu 2010

Cítím vůně všelijaké, jejichž účinek slintací reflex spouští:-)))

Tak jsem zase po delší době v Káhiře, což znamená, ( krom toho, že se ohřeju) nový příval chutí a vůní, kterým se zde opravdu nedá vyhnout. Začalo to už snídaní v hostelu, kdy jsem si prozřetelně řekla ne o anglický typ ( nudný rohlík s nudnou marmeládou and, of course, a cup of tea), ale o pravou egyptskou baštu. A garantuju vám, že nic nenastartuje ospalého hladového cestovatele po ránu tak, jako měkkoučký chleba, nakládané lilky, po kterých se vám spustí okamžitě rýma, protože by svou průrazností zabily i koně, falafel, jehož účinky jsou podobné a tvarohová pomazánka se zeleninkou. Té jsem se zpočátku trochu bála, ale když mě stihne kletba, aspoň vím, po čem. No a nebyla by to kompletní snídaně bez KAFE ( promiň, čaji) s mlékem.
Série svodů pokračuje, hned jak vyjdu ze dveří hostelu. Přímo vedle něj je totiž - no ano, je tam lékárna, ale tu navštívím snad až později - božsky vonící pekárna. Tohle na Káhiře miluju, všechny ty "právě-do-pusy-hotové" mňamky, čerstvě vtažené z pece či trouby. Jdu dál, tu zahlédnu stánek s ovocem a zeleninou, tu se na jehlici otáčející maso... Ano, spojnice Mustafa Kamal Square a Talaat Harb Square je rájem pro jedlíky ( a závisláky na botách).
O tom, že běžné jídlo na večeři je tu směšně levné, jsem se už zmínila v jednom ze svých minulých příspěvků http://nebevpuse.blogspot.com/2010/03/egypt-zeme-chutim-zaslibena.html a pořád si na svém trvám, ceny jídel, jako je košarí ( čočka, těstoviny, cibulka, koření, omáčka), kebab atd. se - alespoň v mém oblíbeném podniku Felfela - nezměnily. Ostatní prozkoumám v následujících dnech kdy se já a můj foťák vypravíme nasávat nosem i čočkou objektivu:-))
Salaam!!