pozadí blogu

pondělí 10. května 2010

Co že to prochází žaludkem?:-)

Tak včera se mi to povedlo. Vcelku obyčejný den rázem povýšil na něco mimořádného. Ptáte se, o čem že to mluvím? Místo učení ( ehm..pomlčme) jsem začala vymýšlet, co budu večer vařit. Nakonec jsem zvolila variantu jídla "co dům dal a mrazák vyplivnul" a z vepřové kýty, paprik, česneku, rajčatové passaty a koření udělala rádoby italskou směs, jako přílohu zvolila rýži. A světe div se - přestože jsem výsledek nesla na stůl s určitými obavami, POPRVÉ jsem měla pocit, že přítel vylíže i pánvičku. Ne, že by mu předtím nechutnalo, jen znáte to, mužské zamručení "hmmm, dobrý" na otázku "Jak ti chutná" není reakce, která by ženské sebevědomí vystřelila na Měsíc. Ale jestli láska skutečně prochází žaludkem, tak včera jí tím jeho prošla slušná porce:-)
Mimochodem zkusila jsem upéct Chlebové pečivo od dr. Oetkera. Jsem totiž trochu úchylná na testování sypkých směsí a po minulém úspěchu s perníkem od Vitany mě lákalo vyzkoušet zase něco nového. S těstem ( do kterého přidáváte jen olej a vodu) se pracovalo krásně a jedno balení vyšlo na 12 malých houstiček " dvojhubek". Doporučuju do směsi zapracovat semínka, oříšky, nebo jí třeba něčím naplnit podle vlastní chuti. Já měla doma jen vlašské ořechy, ale výsledku to hned dodalo nový, voňavější a chutnější rozměr. Celkový verdikt, když vezmu přípravu, pravdivost návodu, variabilitu a chuť je 75%.

čtvrtek 6. května 2010

Co kdyby...

Kdybyste věděli, že vám do konce života zbývají už jenom tři dny, co byste v posledních okamžicích své pozemské existence jedli? Užívali si zamilovaných pochoutek k prasknutí podle hesla " není žádná kalorie, kterou bych si neoblíbil/a", nebo se snažili experimentovat?
Pokud je pravda, že nás v roce 2012 čeká apokalypsa, je potřeba si zbývající čas dobře rozvrhnout. Jako špatné se jeví rozhodnutí se pod tlakem blížícího se finiše nacpat dokulata, protože hrozí nebezpečí, že váš konec v takovém případě přijde ještě dřív, než uvidíte závěrečné titulky téhle planety ( a kdo by o to chtěl přijít, že). Zajídat stresuplné čekání třeba zmrzlinou zase přináší riziko ochraptění a nebudeme přece vítat přechod do jiné sféry chrchláním. Je to prostě těžká volba a nezbývá, než dát na potřeby našeho těla.
Co se mě týče, je to jasné. To, že do dvou let neochutnám třeba ústřice ve mě úzkostné stavy opravdu nevyvolává a nechám ta zvířátka, aby si užila zbytek svých slizkých životů po svém, bez toho, abych je paralyzovala citronem a vsrkávala jejich ochromená tělíčka. Na druhou stranu se v oněch posledních třech dnech, po předchozím dvouletém vyřazování různých favoritů mého jídelníčku, kterých vskutku není málo, budu šťastně futrovat třeba svíčkovou, gyrosem i "obyčejným" chlebem s máslem, až budu mít boule za ušima. A až přijde onen osudový okamžik a já uvidím na obloze meteorit, zanechávající za sebou žhavou stopu budoucí zkázy, statečně se mu postavím se lžící v ruce. A ta lžíce bude umazaná od maminčiny bramboračky.