pozadí blogu

pondělí 29. března 2010

Filmové chutě aneb kdo je Julia Childová

Tak jsem počtvrté dokoukala film Julie and Julia a myslím, že nebude trvat dlouho a pustím si ho znovu. Je až neuvěřitelné,jak moc mě vždycky dostane do pohody - z minuty na minutu mám chuť vytáhnout hrnce a všechny kuchařky, co mám doma a pustit se do experimentování.
Přiznávám se, že jsem možná ostuda ostudná, ale až donedávna jsem vůbec netušila, kdo taková Julia Childová je, respektive kým byla ( zemřela v roce 2004 ve věku 91 let - a pak že jídlo škodí zdraví:-)). Zato teď o pořízení její Francouzské kuchařky vážně uvažuju, přestože recepty, tedy minimálně ty ukázané ve filmu, rozhodně nepatří do kategorie nenáročných minutek.
Taková ale francouzská kuchyně je, plná bohatých chutí, pomalého vaření a hlavně neošizených a čerstvých surovin. Kdo je zastáncem dnes tak moderního "slowfoodu", určitě si tady najde to svoje. Samozřejmě vaření téhle kategorie vyžaduje nadšení, dostatek času a v neposlední řadě vám nesmí být líto peněz, které na kvalitní suroviny padnou. Hlavní pravidlo, a to znovu a hlasitě zdůrazňuji, je NEŠIDIT. Ve filmu je kouzelná pasáž, kdy se hrdinka rozplývá nad kvalitami másla a v tom jí musím dát stoprocentně zapravdu. Vážně by cibulka osmahnutá na másle voněla jako ta připravená na margarínu nejasného původu, barvy i chuti? Ani nápad. A tak je to se vším, proč byste měli šidit svoje jazyky a těla a mít z několika hodinového vaření poloviční zážitek?

P.S. Do Egypta jedu ( o důvodech se tu netřeba rozepisovat) až na podzim, takže si zatím připravujte a trénujte svoje jazýčky. A taky nás čekají Velikonoce, kdy se chystám vařit, péct a zkoumat,co všechno se dá z jarních dobrot ukuchtit:-)Chudák piškotový beránek zase přijde o hlavu - ó, já sadista..

pondělí 22. března 2010

Egypt, země chutím zaslíbená

Celým bytem vibruje zvláštně nedočkavá atmosféra. V neděli odlétám na měsíc do Káhiry, což mimo jiné znamená, že moje chuťové pohárky si zase přijdou na své. A taky to bude první příspěvek do nové rubriky "Toulavý hrnec", které, jak pevně doufám, přibude po návratu i domácí "sestřička", o jejímž názvu teprv přemýšlím ( takže kdybyste měli nějaké nápady, ráda přivítám).

Co se jídla týče, v zásadě si v Egyptě musíte dát pozor na dvě věci - na obvod svého pasu, který má tendenci se pod množstvím nejrůznějších lahůdek doslova "za babku" nebezpečně zvětšovat a na přehnanou nedůvěru.Našim českým, zmlsaným střevním bakteriím se náhlá změna jídelníčku příčí,ne všechny suroviny, které se vám dostanou na talíř používáme i doma, tudíž na ně organismus není připravený. Případná počáteční "kletba faraonů" je proto většinou důsledkem přizpůsobování se těla novému prostředí a není nutné hned panikařit, jen na pár dní zvolněte, nahoďte klidový režim a hlavně nezapomeňte pít ( NIKDY nepijte vodu z kohoutku, pokud není převařená).
V Káhiře se dá vyžít na naše poměry neskutečně lacino a platí to i o jídle - chutnou večeři, kterou stěží zdolávají dva pořídíte v přepočtu i za 10 korun.Zatímco v Praze si lidé stěžují na minimum možností koupit lokální a čerstvou zeleninu, v Egyptě za tři koruny pořídíte (opravdu si nevymýšlím, ozkoušeno mým německým kamarádem) igelitku rajčat, igelitku paprik a tři chleby, přičemž všechno je místní, vypěstované na přilehlých políčkách a chleba je právě upečený.
Je to dané tím, že Egypťané sklízejí svou úrodu několikrát ročně, od zeleniny po datle, fíky atp., takže nemají potřebu tyhle věci dovážet.

Při svých minulých návštěvách ( Egypt je totiž moje srdeční země) jsem měla možnost ochutnat nejrůznější speciality z oblasti jídla i pití ( i když egyptská "Cola", do které se na dno láhve přidává pro chuť moucha mě ještě čeká). Pokusím se v průběhu dubna přenést všechny ty chutě a vůně "na papír", abyste mohli alespoň virtuálně mlsat se mnou:-)

neděle 21. března 2010

Ta chvíle

Přiznávám se bez mučení - v mém bytě je jedna místnost, kde mám teritoriální sklony a tou je kuchyň. Ač jindy člověk vcelku mírumilovný, ve chvíli, kdy někdo začne sahat na moje vařečky, hrnce a odměrky, vidím rudě. Tak jako muži leští s láskou kapoty svých aut a plechovým miláčkům dávají možná i nemožná jména, mě zase dokáže přivést do tranzu správně tvarovaná naběračka nebo těžký litinový hrnec, ve kterém se dají připravovat ta nejúžasnější jídla s minimem námahy.
Jsem kuchařka v cviku, nadšená amatérka dalo by se říct. Z toho plyne, že ne ke každému jídlu, které se rozhodnu uvařit vede krátká a bezbolestná cesta. Častěji, než by mi bylo milé jsem si průpovídku "za stálého míchání vléváme do záchodové mísy" vyzkoušela v praxi a moje kuchyň nezřídka slýchává slova, za která by se nemusel stydět ani otrlý dlaždič. Nic z toho mě ale nemůže odradit od nových a nových experimentů. Vždyť opakování dělá mistra a nic ( no dobře, skoro nic) se nevyrovná pocitu, když z trouby vytahuju jídlo, které vypadá přesně jak by vypadat mělo a chutná tak, že na ty hodiny a hodiny zkoušení, míchání a nadávání zapomenu jako mávnutím.
Propadla jsem kouzlu kulinaření.A taky cestování a objevování. Pro ty z vás, kteří jsou na tom stejně jako já a nebo teprve pociťují "první příznaky" je tenhle blog. Vždyť co může být lepší než ochutnávat všechny chutě světa - na cestách i ve vlastní kuchyni. Takže vítejte a nezapomeňte - život je krátký a kalorií na ochutnání hodně:-)