pozadí blogu

pondělí 31. července 2017

Vlajka barvy nebe a moře

Ano, mluvím samozřejmě o té řecké. Letos jsme se po poměrně dlouhém váhání rozhodli zase vyjet, tentokrát na Olympskou riviéru. Na nás docela netradiční destinace, jsme s mužem spíš na ostrovy, nelákají nás turisticky profláklá centra, přeplněné pláže a atmosféra typu Bibione. Přesto jsme se pod Olymp vydali, hlavně z toho důvodu, že je to nejsnazší výchozí bod pro výlet na kláštery Meteora. 


Z hlediska pobytu se naplnilo to, co jsme očekávali - místní jsou naladění na turistickou notu, nápisy najdete často i v češtině, jeden turnus střídá druhý a všechno je prostě podřízené letní sezoně a přívalu odpočinkuchtivých turistů. Na druhou stranu, když víte, kam jít a co chtít, máte z poloviny vyhráno, což se samozřejmě dost týká i jídla. My měli pobyt bez stravy - ráda v Řecku vařím, používám místní suroviny, vím, že řecká rajčata, fíky, nebo třeba výborné sýry vám vykouzlí úžasné lehké jídlo jedna dvě. V Nei Pori, kde jsme byli ubytovaní, se navíc každý pátek konají chaotické, orientální souky připomínající trhy, kde se dá sehnat kdeco, od džezvy přes koření po živé králíčky. Nechali jsme se pohltit tím vším blázněním a nakoupili všechno možné, od piniového medu po úžasný, lehce slaný čerstvý sýr, přes masitá rajčata, broskve velké jako dlaň, bylinky... doma už jen stačilo na olivovém oleji opéct den starou sezamovou veku, posypat rajčata a sýr oreganem a bylo vymalováno.







Asi 4 kilometry od Nei Pori je vesnička Platamonas, další turistické centrum, které ale pro mě osobně mělo o něco víc půvabu, už jen tím, že tu bylo možné najít malebné opuštěné uličky stranou hlavní promenády, kde na stoličkách před kafeniony vysedávali místní, prodejci ryb skládali na led své zboží, opodál vonělo čerstvě pražené kafe, tu ležel pes, tu přeběhla kočka...tady si člověk naplno uvědomil, že je zase v Řecku, v Řecku plném mořského vzduchu, siesty, ranních vůní pekáren, bezzubých úsměvů či hádek staříků.

No a samozřejmě kláštery "vznášející se mezi nebem a zemí", Meteora. Navštívili jsme dva - ženský Agios Stefanos a mužský Varlaam. Oba balancují na vysoké skále a člověk lehce pochopí primární záměr, tedy být co nejblíž k Bohu (nemluvě o strategicky-obranných důvodech takového umístění). Navíc pohled do thessálské nížiny je dechberoucí. Agios Stefanos bylo jedno z nejkrásnějších míst, kde jsem byla, neskutečně se mi celý komplex líbil - bylinkové zahrádky jeptišek, kostel svatého Charalamba, pocit klidu, slunce, které dopadalo na dřevěné trámy. Jo a součástí prohlídky klášterů je i exkurze do krámku s pravoslavnými ikonami - malují i tepou se přímo na místě a jejich výběr je nepřeberný. Na tu paní bych se vydržela dívat věky - jemně ťupala zlatou barvu, všude to vonělo papírem, dřevem, kůží a právě barvami a byl to zážitek.









Teď už jsme zase doma, ale pokaždé, když se podívám na levou ruku, mám tam malou připomínku právě z Agios Stefanos - náramek spletený z trojuzlíků, který přímo na místě pletou jeptišky. Vydrží prý až osm let, koupili jsme si s mužem každý svůj mimo jiné jako takový symbol pevného vztahu. Tak uvidíme:-)))

neděle 16. července 2017

Libanonský kakaový koláč s tahini

Bez mučení přiznávám, že tenhle recept jsem nevymyslela, inspirací mi byly Lola´s Cupcakes. Recept je původem libanonský a jeho chuť osloví asi všechny z vás, kteří máte rádi sezam a sezamovou pastu tahini. Tady navíc v kombinaci s tekutým medem a opravdu značným množstvím kakaa. Uvažovala jsem i o možnosti nedávat jen kakao, jak uvádí recept, ale dát 50:50 s rozpuštěnou čokoládou. Vznikly by vlastně trochu takové libanonské brownies:-)
Tenhle recept potěší všechny, kteří nechtějí do pečení přidávat bílý cukr a vejce. Mléko můžete nahradit mandlovým nebo sójovým, já dala klasické kravské.


Na koláč o průměru 23 cm budete potřebovat:

60 g neslazeného kakaového prášku
270 g prosáté hladké mouky
2 lžičky prášku do pečiva (malá rada - použila jsem samokypřicí mouku a prášek do pečiva už neřešila, dala jsem jen sodu, viz níže)
1 lžičku jedlé sody
špetku soli
295 g pasty tahini
225 g tekutého medu (já dala lesní)
1 velký rozmačkaný banán
1lžičku vanilkového extraktu
270 ml mléka
1 lžičku opražených sezamových semínek a 1 lžíci medu na ozdobu (nemusí být, já nedávala)

Předehřejte si troubu na 180 stupňů. V jedné míse smíchejte rozmačkaný banán, med tahini, mléko a vanilkový extrakt, v druhé všechny suché přísady.
Pomalu přilévejte mokré přísady k suchým a nejlépe stěrkou pořádně ode dna promíchávejte.
Formu si vymažte máslem a vyložte pečicím papírem. Přesuňte do ní těsto a pečte tak dlouho, dokud vám po zapíchnutí do středu koláče nevyjde suchá špejle, trvá to 40-50 minut.
Nechte vychladnout ve formě, potom vyklopte, stáhněte pečicí papír.



Možnosti podávání jsou různé - buď koláč polijete medem a posypete sezamovými semínky, nebo, jak já, můžete podávat ke kafi s kopečkem jogurtu řeckého typu, který pokapete medem. Na chuť tohohle koláče si možná budete muset chvilku zvykat, možná ho napodruhé i přisladíte (kakao vezme dost sladkosti), ale myslím, že si ho zamilujete stejně, jako já.:-)




středa 21. září 2016

Podzim s vůní skořice a jablek

Taky vám přicházející podzim, žloutnoucí listí a sychravá rána evokují to, že je čas se zavřít do kuchyně a pustit se do přípravy buď vydatných nebo báječně voňavých jídel, která vás zahřejí po těle i na duši? Zní to jako dost omšelé klišé, ale přiznejme si, že když teploty klesnou a vy znovu berete po létě na milost teplé ponožky, nechce se vám chroustat zrovna salát. Zato takové palačinky...mňam.



O víkendu mi maminka přivezla z chaty jablka, už nakrájená a připravená na štrůdl. Štrůdl jsem upekla, úspěšně zmizel dřív, než stačil vychladnout, ale jablek bylo tolik, že jsem začala přemýšlet, co s nimi. Chtělo by to uvařit něco, co se dá jíst k jogurtu, přidat na palačinky, namazat na ranní toast, ujídat lžičkou jen tak...prostě takové malé hříšné potěšení. A když to potěšení ve výsledku voní pomeranči a skořicí...no neříkejte, že byste odolali:-).

Co budete potřebovat:

jablka, očištěná a nakrájená na plátky - množství vlastně závisí na vás a dá se libovolně upravovat
mletou skořici
pomerančovou marmeládu - nějakou kvalitní, platí totéž, co u vína a vaření - čím méně kvalitní, tím horší výsledek. Já použila pomarančovou marmeládu i s kousky kůry.
4-5 hřebíčků, které vložíte do gázy nebo čajového sáčku (prázdné k dostání např. v DM)
vanilkový cukr (pozor, vanilkový, ne vanilinový), nebo vanilkový lusk a cukr
včelovinu (např. tady), ale třeba i koňak nebo rum - medové tóny si ale skvěle rozumějí jak s jablky, tak s pomerančem

Postup:

1. Nejprve na mírném plameni duste jablka se dvěma lžícemi vody, aby se rozvařila a jen občas někde zbyly malé kousky.

2. Přidejte vanilku a cukr nebo vanilkový cukr, pomerančovou marmeládu a důkladně promíchejte. Nechte chvíli probublávat. Množství cukru i marmelády závisí na vaší chuti a na hořkosti marmelády.

3. Přidejte podle chuti skořici a 4 panáky včeloviny, nechte alkohol vyvařit a dál táhněte na mírný plamen.

4. Připravte si do gázy nebo čajového sáčku hřebíček a vložte k jablkům. nechte ještě pět minut pobublávat, potom vyplněte sporák a hřebíčku ještě chvíli dopřejte jablečnou lázeň.

5. Vyjměte hřebíček a buď plňte do skleniček a zavařte nebo jen naplňte horkou směsí skleničky, navrch každé kápněte včelovinu, zavíčkujte a na chvíli otočte dnem vzhůru.

Jo a tady fotka, jak to dopadá, když do focení vleze, nezvána, nevolána, modelka:-)



Dobrou chuť!!


pátek 5. srpna 2016

Ekologické sáčky

Snažíme se doma už nějakou dobu o co nejšetrnější domácnost z hlediska různých plastů. Neříkám, že to jde hladce, nikdo není dokonalý a u nikoho asi podobné očištění domova neproběhne přes noc. Postahovala jsem si různá videa o zero waste (miluju zejména blogerku eco boost.co) a načerpala inspiraci pro různé projekty a vychytávky, na druhou stranu nejsem minimalista ve stylu Béy Johnson, takže mi jde spíš o omezení zbytečného plýtvání, zbytečných plastů a zbytečných věcí. Ve vaření to jde poměrně jednoduše, ale co u samotného nakupování potravin?



Klasické látkové pytlíky jsem schopná si ušít sama, navíc mě i dost baví vybírat látky a vymýšlet nejrůznější vychytávky. Problém jsem měla s pytlíky, skrz které musí být vidět, abych je mohla používat v supermarketech nebo na trzích na ovoce a zeleninu. Podmínkou pro mě bylo i to, aby byly lehké jako igelitový sáček, protože, jak jsem zjistila, někde je dost problém vysvětlit samostatné odvážení sáčku a obsahu.
Na Fleru jsem našla značku Fashion Arts, která nabízí lehoučké průsvitné pytlíky, které ale unesou opravdu hodně. Mají několik velikostí, na zásilku čekáte cca týden, takže pohoda. Můj muž nejdřív koukal na tenoučká "cosi" s krajní nedůvěrou, ale jakmile zkusil zatěžkávací test, jeden ze sáčků okamžitě zmizel v jeho tašce:-) Máme jeden velikosti L, vhodný na cibuli, brambory atd.a čtyři velikosti M (na obrázku), na oříšky, datle, brusinky... Každý sáček má stahovací šňůrku, takže se vám nic nevysype.

Ještě chci vyzkoušet Frusack, který taky vypadá hodně dobře - holky rozjely hithit kampaň, tak snad se jim podaří přesvědčit lidi, aby začali látkové a síťové pytlíky používat. Další látkové i síťové sáčky má econea.cz, ty perforované vypadají opravdu pevně, ale jsou na pohled objemnější ve složeném stavu, než ty z Fashion Arts. Nicméně myslím, že na brambory budou fajn.

A co vy, máte nějaké tipy na eko sáčky? Používáte je? A jaké eko triky uplatňujete doma?

čtvrtek 28. ledna 2016

Energetické superfoods kuličky

Tyhle kuličky, plné příznivých látek si prostě musíte zamilovat - dobijí vám energii natotata a ještě báječně chutnají!! Protože jsou ale dost sladké, doporučuju k nim černý čaj, já mám nejraději Earl Grey - bergamotová silice všechny chutě krásně propojí.



Na cca 20 kuliček budete potřebovat:

3 hrsti vyloupaných jader vlašských ořechů
1/4 pytlíku rozinek
1/4 pytlíku datlí, předem namočených
1 ČL vody, ve které se máčely datle
(volitelné - chia semínka, sušené brusinky...)
kakao a kokos na obalení


Cca 1/4 hodiny před výrobou kuliček si namočte datle v troše vody - nasáknou a robot s s nimi lépe poradí. Vložte ořechy, rozinky a na kousky natrhané datle do robotu, přidejte 1 ČL vody a mixujte, dokud se vše nespojí v homogenní hmotu, která se bude odlepovat od stěn nádoby. Pozor, aby vám ke konci nevznikalo už ořechové máslo, j lepší střídat pulzy a plynulé mixování. Hotovou směs přendejte do krabičky a nechte chvíli vychladit v lednici.

Mezitím, co směs tuhne, připravte si dvě misky, do kterých nasypte kokos a kakao na obalení. Vlhkýma rukama tvarujte z hmoty kuličky a hned obalujte střídavě v kokosu a v kakau. Jakmile budete mít hotovo, dejte kuličky opět na chvilku vychladit a máte hotovo!!



Ale pozor - jsou návykové, takže budete v pokušení jich sníst celou misku, nezapomínejte ale, že jsou energeticky hodně výživné:-)




neděle 17. ledna 2016

Hovězí kari s cizrnou a špenátem

Začalo sněžit, za okny to vypadá jako v Narnii a tak je potřeba uvařit si něco hřejivého a voňavého, co vám vytvoří v žaludku blažený pocit. Kari je přesně takové jídlo - miska kouřící se rýže přelitá lahodnou omáčkou vonící po kokosu - no může být něco lepšího?




Než ale přejdeme k receptu, bez mučení se musím k něčemu přiznat. Tohle kari je hovězí, nicméně naprosto netuším, z jakého masa jsem ho udělala. Odborníci prominou, ale neoznačený sáček v mrazáku se prostě může stát komukoli:-) V zásadě jde o to použít maso, které nebudete muset hodiny dusit, aby změklo. A druhá věc - nedivte se, že v receptu není chilli paprička, můj muž ji momentálně nesmí - vy si ji ale samozřejmě přidat můžete.



Budete potřebovat:

kousek hovězího podle počtu strávníků, nebo podle toho, jak velcí jste masožravci:-)
2 ČL kurkumy
1 vrchovatou ČL římského drceného kmínu
1/2 ČL garam masaly
2 ČL sušené citronové trávy (nemusí být, já si sehnala v korejském krámku u Palackého náměstí)
2 velké hrsti čerstvého špenátu
1 plechovku cizrny, slitou
2 PL olivového oleje
1 plechovku kokosového mléka (já použila značku Franz Josef Kaizer, mám od nich ráda asi úplně všechno)
1 ČL hnědého cukru
250 g rýže, propláchnuté
limetku k podávání

Mas pokrájejte na kousky tak akorát na sousto. Do woku (já mám litinový, ale stačí jakýkoli, nebo i hlubší pánev) nalijte olivový olej a krátce na něm osmahněte koření, aby se rozvonělo. Přisypte maso a restujte ho, aby se zatáhlo a zároveň do sebe natáhlo chutě koření. Když je maso ze všech stran orestované, přisypte špenát - bude se vám zdát, že je toho plná pánev, ale za chvíli špenát ovadne a bude ho akorát. Přidejte cizrnu a první špetku soli, podlijte vodou a duste, dokud nejsou mas i cizrna měkké. V této fázi také dejte vařit osolenou vodu na rýži a vařte podle návodu.

Připravte si citronovou trávu. Malý trik - abyste nemuseli kousky pracně lovit z pánve, dejte je do sáčku na čaj (prodává např. DM) nebo použijte kovové vajíčko na čaj, do kterého trávu zašroubujete.
Jakmile je vše měkké, přilijte kokosové mléko, promíchejte a nechte na mírném plameni pobublávat, Přidejte citronovou trávu a vše za občasného míchání vařte ještě cca 10 minut.

Vyjměte citronovou trávu a směs ochutnejte - možná budete dosolovat, já přidala pro vyváženost i lžičku hnědého cukru. Servírujte s limetovými skrojky, které celou chuť v misce skvěle vyladí do slano-sladko-kyselo-kokosova.





středa 13. ledna 2016

Kuskus se špenátem, kurkumou a olivami

Dneska nemám čas ani náladu na dlouhé vyvařování, a v takových případech přichází na řadu kuskus. Tenhle je s čerstvým špenátem, kurkumou a olivami a je tak rychlý, že vám nezabere víc, jak 15 minut.
Potřebujete:
hrst pokrájeného masa - já použila zbytek kvalitní šunky, ale dá se využít i kuře, když vám zbude po pečení atd.
dvě hrsti kuskusu
1 ČL kurkumy
1ČL garam masaly
1/2 ČL hrubé soli
1 hrst čerstvého špenátu
černé olivy podle chuti
olivový olej, máslo
Na olivovém oleji chvilku restujte šunku/maso a koření. Přidejte špenát a míchejte,asi do minuty ovadne. Přisypte kuskus, rychle zamíchejte a podlijte vodou. Ta se, za stálého míchání, vstřebá a kuskus změkne. Přidejte olivy nakrájené na kolečka. Dosolte, případně přidejte ještě trochu kurkumy.